48 C 18/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky specifikované ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, a to z titulu neuhrazeného příspěvku podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ Zákon“). Uvedla, že žalovaná jako vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka], neměla ode dne 18. 12. 2020 do 31. 3. 2021 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti dle Zákona. Jelikož žalovaná nereagovala na výzvy k úhradě příspěvku, byla jí zaslána předžalobní upomínka. Žalovaná však na příspěvek doposud ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že její souhlas byl dán. Jelikož žalovaná na výzvu nereagovala a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 4. Z listinných důkazů dále uvedených vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: 5. Žalovaná jako vlastník vozidla [registrační značka], [VIN kód] se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 (dále jen„ vozidlo“), neměla v období od 18. 12. 2020 do 31. 3. 2021 (tj. 104 dní) sjednané pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla dle Zákona (viz Výzva k úhradě příspěvku do [anonymizována tři slova] ze dne 9. 12. 2021 včetně informace o uložení zásilky, informace z registru vozidel). Žalobkyně tak požadovala podle Zákona úhradu příspěvku za každý den porušení zákonné povinnosti ve výši 65 Kč, tj. celkem částku 6 760 Kč. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě příspěvku za vozidlo ve lhůtě 60 dnů od doručení této výzvy, přičemž tato jí byla odeslána dne 9. 12. 2021 (viz Výzva k úhradě příspěvku do [anonymizována tři slova] ze dne 9. 12. 2021). Splatnost příspěvku nastala dne 22. 2. 2022. Jelikož žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila, byla před podáním žaloby opětovně vyzvána k úhradě dluhu dopisem ze dne 13. 4. 2022 (viz Předžalobní upomínka ze dne 13. 4. 2022 včetně sledování zásilek). Žalovaná částka ve výši 7 060 Kč je tvořena příspěvkem ve výši 6 760 Kč a poplatkem spojeným s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. 6. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaná porušila povinnost, která jí vyplývá z § 1 odst. 2 Zákona, a to uzavřít pro vozidlo pojištění o odpovědnosti z provozu vozidla v období od 18. 12. 2020 do 31. 3. 2021. Z tohoto důvodů vznikla žalované povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek a náklady spojené s uplatněním této pohledávky (§ 4 odst. 1, odst. 4 Zákona). Výše poplatku je dána počtem dní, kdy nebylo povinné pojištění sjednáno (§ 4 odst. 3 Zákona). Za každý den je vlastník osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 povinen žalobkyni zaplatit částku 65 Kč (§ 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Pro vozidlo žalované nebylo sjednáno pojištění po dobu 104 dní, celková výše poplatku tak činí 6 760 Kč. Výše nákladů na vymáhání této pohledávky pak činí částku 300 Kč (§ 2a Vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku ve výši 7 060 Kč dosud nezaplatila, dostala se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, vedle práva na zaplacení dlužné částky i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který soud žalobkyni přiznal z částky 6 760 Kč od 23. 2. 2022 (tj. ode dne následujícího po splatnosti příspěvku) až do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 1 489 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátkou ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ Vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) Vyhlášky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) Vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupkyně žalobkyně jakožto advokátka osvědčila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalované uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupkyně žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).