6 C 1/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se podanou žalobou„ z lepšího práva“ domáhala zaplacení částky ve výši 1 301 776 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se mělo dostat žalované na úkor žalobkyně v konkurzním řízení vedeném proti [anonymizována čtyři slova], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ úpadce“). Tvrdila, že na majetek úpadce byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] prohlášen konkurz a správcem konkurzní podstaty byla ustanovena Ing. [jméno] [příjmení]. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o návrhu správce konkurzní podstaty na vydání rozvrhového usnesení tak, že žalované bude z výtěžku zpeněžení konkurzní podstaty úpadce vydána částka 1 405 801,58 Kč a 34 883,78 Kč. Na základě kupní smlouvy ze dne [datum] ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum] převedl úpadce na žalobkyni vlastnictví k budově [adresa], pozemku st. parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [obec] (dále jen„ předmětné nemovitosti“), a to za kupní cenu ve výši 14 037 000 Kč, která byla žalobkyní uhrazena ve dnech [datum] - [datum] bezhotovostním převodem. Dle znaleckého posudku [číslo] 2012 vypracovaného dne [datum] znaleckým ústavem [právnická osoba] činila obvyklá cena předmětných nemovitostí ke dni [datum] částku 13 700 000 Kč. Ke dni uzavření kupní smlouvy byl jednatelem a společníkem žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození], který byl v rozhodné době také členem představenstva úpadce. Dne [datum] zapsala správkyně konkurzní podstaty úpadce do soupisu konkurzní podstaty také předmětné nemovitosti, a to z důvodu absolutní neplatnosti kupní smlouvy pro absenci ocenění hodnoty předmětných nemovitostí soudem jmenovaným znalcem ke dni uzavření smlouvy dle § 196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), když k převodu došlo mezi osobami blízkými. Žalobkyně bránila své vlastnické právo k předmětným nemovitostem žalobou na vyloučení nemovitostí z konkurzní podstaty úpadce podanou v květnu 2008 proti správkyni konkurzní podstaty, leč neúspěšně, když bylo pravomocně rozhodnuto, že předmětná kupní smlouva je absolutně neplatným právníkem úkonem z důvodu absence znaleckého posudku ve smyslu ust. § 196a odst. 3 obch. zák., a že tedy došlo k soupisu předmětných nemovitostí do konkurzní podstaty oprávněně. Dne [datum], tedy po vydání předmětných soudních rozhodnutích o žalobě na vyloučení podané žalobkyní, vydal velký senát Nejvyššího soudu ČR průlomové rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 3986/2009, podle něhož absence znaleckého posudku dle ust. § 196a odst. 3 obch. zák. sama o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy o převodu majetku, nýbrž je třeba současně zkoumat, zda kupní cena byla v místě a čase uzavření smlouvy obvyklá. I přesto dne [datum] správkyně konkurzní podstaty předmětné nemovitosti zpeněžila za částku 11 800 000 Kč. Jelikož žalobkyně po zpeněžení předmětných nemovitostí již nemohla požadovat vrácení svého majetku, uplatnila v rámci konkurzního řízení proti úpadci svou pohledávku na vrácení kupní ceny ve výši 14 037 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Správkyně konkurzní podstaty se však přihláškou žalobkyně i přes vědomost o překonaném výkladu ust. § 196a odst. 3 obch. zák. odmítla zabývat z důvodu její opožděnosti s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2014 sp. zn. 29 Cdo 325/2012. S ohledem na změnu výkladu ust. § 196a odst. 3 obch. zák. nebylo možné podle žalobkyně považovat kupní smlouvu za neplatnou, neboť obvyklá cena předmětných nemovitostí činila ke dni převodu částku 13 700 000 Kč, žalobkyně přitom uhradila kupní cenu ve výši 14 037 000 Kč. Bylo tedy postaveno na jisto, že kupní smlouva je platná a žalobkyně je oprávněným vlastníkem předmětných nemovitostí. Žalobkyně také vyvrátila pochybnosti o úhradě kupní ceny předložením potvrzení nezávislého auditora, společnosti [právnická osoba] ze dne [datum]. Žalobkyně následně podala podnět konkurznímu soudu, aby tento vydal pokyn k vyloučení výtěžku zpeněžení neoprávněně zapsaných a zpeněžených nemovitostí z konkurzní podstaty. Konkurzní soud o podnětu nerozhodl, vyjádřil se k němu až v rámci odůvodnění (následně zrušeného) rozvrhového usnesení ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] s tím, že k vydání rozhodnutí o podnětu v rámci své dohledové činnosti neshledal relevantní důvody. Konkurzním věřitelům se tak dostalo plnění, které jim nenáleží, neboť„ lepší právo“ ke zcela dominantní části výtěžku zpeněžení konkurzní podstaty náleželo žalobkyni, která na existenci„ lepšího práva“ s odkazem na přiléhavou judikaturu vyšších soudů upozornila v předmětném podnětu. Žalobkyně následně brojila i proti rozvrhovým usnesením vydaným v rámci konkurzního řízení úpadce, leč neúspěšně. Nárok žalobkyně z titulu„ lepšího práva“, kdy v rámci konkurzního řízení došlo k zpeněžení majetku ve vlastnictví žalobkyně, nebyl uspokojen, žalobkyně se tak musela domáhat svých práv podáním žaloby„ z lepšího práva“. Celkem byl na základě rozvrhových usnesení mezi konkurzní věřitele s nepřednostními pohledávkami v konkurzním řízení úpadce rozdělen výtěžek zpeněžení konkursní podstaty ve výši 13 059 118,02 Kč. Pohledávka žalované coby konkurzního věřitele úpadce byla uspokojena ve výši 1 440 685,36 Kč, tj. žalované z celkového výtěžku připadl podíl ve výši 11,032 %. Žalobkyně požaduje žalobou po žalované vydání částky 1 301 776 Kč představující podíl ve výši 11,032 % na výtěžku neoprávněně zpeněžených nemovitostí žalobkyně (11,032 % z 11 800 000 Kč). Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání této částky před podáním žaloby, žalovaná však nárok žalobkyně ani zčásti neuspokojila. 2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Poukázala na neúspěšné počínání žalobkyně v rámci konkurzního řízení proti úpadci, kdy žalobkyně tvrdila, že byla vlastníkem předmětných nemovitostí, všechna řízení však skončila s výsledkem, že se žalobkyni vlastnictví k předmětným nemovitostem prokázat nepodařilo, resp. bylo uzavřeno, že předmětné nemovitosti oprávněně patří do konkurzní podstaty, přičemž postup konkurzního soudu i správkyně konkurzní podstaty proběhl v souladu se zákonem. Bylo tedy na žalobkyni, aby rozptýlila pochybnosti o příslušnosti majetku do konkurzní podstaty, což se nestalo. Soudy bylo ve věci excindační žaloby pravomocně rozhodnuto, že kupní smlouva, na základě které měla žalobkyně nabýt předmětné nemovitosti, je absolutně neplatná, a to z důvodu porušení ust. § 196a odst. 3 obch. zák. Dále konkurzní soud uvedl, že do dne vydání usnesení o schválení konečné zprávy nemá za prokázané, že by byly rozptýleny pochybnosti o tom, zda při převodu předmětných nemovitostí došlo skutečně k uhrazení kupní ceny, když správkyně konkurzní podstaty opakovaně upozorňovala na to, že z účetní evidence vyplývá, že k úhradě kupní ceny v několika splátkách sice došlo, avšak takto zaplacená kupní cena byla obratem vrácena zpět v několika částkách na účet kupujícího (žalobkyně), aniž by tyto důvody pro vrácení kupní ceny žalobkyně jakkoliv objasnila. V konkurzním řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla řádně přihlášeným věřitelem úpadce s tím, že její pohledávka vůči úpadci byla zjištěna. Nemohla se tedy přijetím výtěžku bezdůvodně obohatit, nebyl jí vyplacen neoprávněně a bez spravedlivého důvodu, oproti tomu žalobkyni se v konkurzním řízení její postavení a tvrzení prokázat nepodařila. Ani v podané žalobě žalobkyně neprokazuje, že jí svědčí tzv. lepší právo nežli žalované, jejíž postavení nebylo v rámci konkurzního řízení nikdy zpochybňováno. Navrhla tak zamítnutí žaloby v plném rozsahu. 3. Žalobkyně v rámci repliky odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2004 sp. zn. 29 Odo 394/2002, podle kterého není na překážku vzniku nároku z lepšího práva negativní výsledek excindační žaloby, ve zbytku zopakovala argumenty, které prezentovala v žalobě. K okolnostem úhrady kupní ceny doplnila, že žalobkyně za předmětné nemovitosti zaplatila kupní cenu v celém rozsahu, kdy část kupní ceny byla placena z úvěru od [právnická osoba] Žalobkyně opětovně odkázala na potvrzení nezávislého auditora, podle něhož kupní cena uhrazena byla. Pro úplnost uvedla, že správkyně konkurzní podstaty podala orgánům činným v trestním řízení podnět k prošetření okolností úhrady kupní ceny, policejní orgán [anonymizováno] věc odložil, neboť zjistil, že kupní cena žalobkyní uhrazena byla. Mezi vyhlášením konkurzu na majetek úpadce a koupí předmětných nemovitostí uplynula lhůta 5 let, během které nikdo zaplacení kupní ceny nerozporoval. Pokud jde o zpětný převod částky připadající na kupní cenu, tak se nejednalo o její bezdůvodné vrácení, nýbrž o úhradu dluhu úpadce vůči žalobkyni, který vznikl tím, že žalobkyně za úpadce uhradila dluh vůči [právnická osoba] v likvidaci, [IČO] (dále jen„ [anonymizováno] banka“). Původní záměr žalobkyně a úpadce bylo, že kupní cen