6 C 130/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o.s.ř. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky a příslušenství, specifikovaných výše ve výroku I., to vše z titulu neuhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 60 391,21 Kč za období od 29. 5. 2019 do zaplacení dle smlouvy o úvěru č. 9102118850 ze dne 22. 3. 2018 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. 3. Z předložených listin, byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč oproti závazku žalované poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem. Úvěr byl žalobkyní zesplatněn ke dni 21. 8. 2018, neboť žalovaná nehradila řádně a včas sjednané splátky. Pro případ prodlení žalované se splácení byla mezi žalobkyní a žalovanou sjednána povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 23. 8. 2019, č. j. 3 C 198/2019-31, byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru č. 9102118850 dlužnou jistinu včetně úroků a dále smluvní pokuty ve výši 998 Kč a ve výši 16 848,81 Kč počítané k datu 28. 5. 2019. 4. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“). 6. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou smlouvou o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. <i>7. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle ustanovení § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>9. Podle ustanovení § 122 odst. 5 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby.</i> <i>10. Podle ustanovení § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>11. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 12. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky, čímž splnila svůj závazek ze smlouvy, žalovaná však svou povinnost poskytnutou finanční částku vrátit nesplnila a zůstala v prodlení. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty, a to v částce 7 153,19 Kč, neboť žalované již byla pravomocným rozhodnutím soudu uložena povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 17 846,81 Kč, což v součtu s nyní přiznanou částkou tvoří polovinu jistiny dle omezení stanoveného spotřebitelským zákonem. 13. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též úrok z prodlení z dlužné částky v rozsahu uplatněném žalobou (podle § 1970 o.z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 14. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 153,19 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč. 16. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.). 17. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.