6 C 226/2021 — Okresní soud Praha-východ

1. Původní žalobkyně (společnost [právnická osoba]) se podanou žalobou domáhala zaplacení celkové částky 19 800,62 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí z titulu neuhrazeného úvěru dle smlouvy o úvěru ze dne 29. 3. 2013 uzavřené mezi žalovaným a původní žalobkyní. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 105 000 Kč. Před uzavřením smlouvy zkoumala původní žalobkyně úvěruschopnost žalovaného vyžádáním si potvrzení o příjmech žalovaného a informací o osobních poměrech žalovaného, nahlédnutím do bankovních a nebankovních registrů klientských informací, insolvenčního rejstříku, databáze MVČR, apod. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 84. měsíčních splátkách ve výši 2 482,98 Kč skládající se z částky 2 227,98 Kč (splátka jistiny a úroku) a částky 145 Kč (pojištění). Žalovaný se dostal do prodlení s placením splátek, a tak původní žalobkyně úvěr ke dni 19. 11. 2019 zesplatnila. Původní žalobkyni vznikl nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 17 682,45 Kč, dlužného obchodního úroku ve výši 710,17 Kč a dlužného poplatku za pojištění ve výši 1 408 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky předžalobní upomínkou. 2. Po podání žaloby byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17. 6. 2021 na žalobkyni. O procesním nástupnictví bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. 1. 2022, č. j. 6 C 226/2021-42. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel dne 29. 3. 2013 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet původní žalobkyní (dříve [právnická osoba]), jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a Sazebník poplatků [právnická osoba] Smlouvou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému poskytnout k jeho žádosti peněžní prostředky ve výši 105 000 Kč a žalovaný se zavázala poskytnutou částku vrátit v 84. měsíčních splátkách ve výši 2 337,98 Kč Součástí smlouvy bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr, za což se žalovaný zavázal hradit měsíčně částku 145 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru s pojištění schopnosti splácet ze dne 29. 3. 2013). Původní žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zjištěním jeho příjmů, vyžádáním si informací týkající se jeho osobních poměrů a nahlédnutím do bankovních a nebankovních registrů, apod. (prokázáno žádostí o povolení debetního zůstatku, potvrzením o výši příjmů). Žalovaný čerpal úvěr ve výši 105 000 Kč dne 29. 3. 2013 (prokázáno výpisem z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet]). Původní žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěr ke dni 19. 11. 2019 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky (prokázáno oznámením banky o prohlášení úvěru za splatný ze dne 21. 11. 2019). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě vyzván předžalobní upomínkou (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne 5. 5. 2020 včetně podacího archu ze dne 5. 5. 2020). Po podání žaloby došlo k postoupení předmětné pohledávky původní žalobkyně za žalovaným na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2021 včetně přílohy č. 1). 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 7. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o úvěru dle ustanovení § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch.z.“). 8. Podle ustanovení § 497 obch.z. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ustanovení § 517 odst. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 10. Podle ustanovení § 524 odst. 1 o.z., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. 11. Podle ustanovení § 524 odst. 2 odst. 1 o.z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 12. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Původní žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, čímž splnila svůj závazek ze smlouvy o úvěru, žalovaný však svou povinnost poskytnutou finanční částku spolu s dohodnutým úrokem a vrátit nesplnil a zůstal tak dlužen celkem částku 19 800,62 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 17 682,45 Kč, dlužného obchodního úroku ve výši 710,17 Kč a dlužného poplatku za pojištění ve výši 1 408 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2021. 13. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též úrok z prodlení z dlužné částky v rozsahu uplatněném žalobou. 14. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 836,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 800,62 Kč sestávající z částky 1 900 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 950 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 650 Kč ve výši 1 186,50 Kč. 16. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.). 17. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.