6 C 249/2021 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany osobnostních práv s tvrzením, že žalovaný o žalobci pronesl difamující výrok„ Nevidím důvod, proč bych si měl nechat špinit jméno od člověka, který je na útěku. Podívejte se, co za ním zůstalo.“, který byl následně publikován na serveru [webová adresa] v článku autora [jméno] [příjmení] dne [datum] v 07:38 hod. pojmenovaném jako„ Zradili mě a okradli o firmy.“ Uprchlému českému miliardáři se drolí skryté impérium. Tvrdil, že žalovaný řadu let poskytoval žalobci právní služby, zastupoval žalobcem vlastněné společnosti a kromě služeb právních poskytoval žalobci také služby nominee, tzn. sám zastával funkce v orgánech společností žalobce, které donedávna vlastnil, a ve prospěch žalobce. Žalobce jako konečný vlastník ovládal uskupení společností v rámci tzv. Autoskupiny skrze [právnická osoba] [anonymizováno] LTD., detailně také popsal její strukturu a fungování, včetně činnosti žalovaného, kterého pověřil hájením zájmů [právnická osoba] [anonymizováno] LTD. K předmětnému článku žalobce uvedl, že ke dni podání žaloby je článek včetně shora citovaného vyjádření žalovaného stále zveřejněn s tím, že žalovaný vyjádření poskytl, ačkoliv prokazatelně věděl, že žalobce v rozhodné době byl skutečným vlastníkem [anonymizováno] a akcionářem [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení]. a tedy i věděl, že dění kolem žalobce a žalobcova tvrzení v předmětném článku mají reálný základ. Žalovaný nepochybně věděl i to, že informace poskytuje novináři za účelem jejich zveřejnění a že mu bylo předestřeno, o čem bude článek pojednávat. Žalovaný svým výrokem nepravdivě nařkl žalobce, že„ špiní“, tedy hanobí jeho jméno, žalobce ovšem v žádném případě jméno žalovaného nešpinil, když pouze konstatoval fakta. Konkrétně se mělo jednat o (autorem článku převzaté) sdělení žalobce, že jej zradili spolupracovníci včetně žalovaného, přičemž toto sdělení žalobce je pravdivé. Výrok žalovaného se opírá o nepravdivě interpretované okolnosti („ …od člověka, který je na útěku…“), kdy žalovaný toto spojení zneužívá ke zvýšení závažnosti dopadu svého jednání do práv žalobce, neboť nepravdivá informace, že je někdo„ na útěku“ zvyšuje atraktivitu této informace pro veřejnost. Žalobce přitom v době výroku žalovaného nebyl„ na útěku“ a dokonce ani nebyl trestně stíhán jako uprchlý dle § 302 a násl. trestního řádu. Žalovaný završil své vyjádření pro tisk naprosto nekonkrétním hodnocením„ Podívejte se, co za ním zůstalo.“, ač prokazatelně měl možnost své vyjádření rozvést, neboť podle autora článku si žalovaný vyžádal otázky písemně, avšak nakonec se nevyjádřil. Jeho kritika je tedy nekonkrétní, obecná a nikoliv věcná (není kritizováno žádné konkrétní jednání či jeho výsledek přičitatelný žalobci). Z toho je evidentní snaha žalovaného o„ skandalizaci“ za účelem zvýšit zájem médií, když si žalovaný byl vědom skutečnosti, že medializace je efektivnějším prostředkem společenské dehonestace žalobce a bude mít závažnější dopady do jeho osobnostní sféry než nepravdivá informace či nezákonná kritika pronesená v úzkém kruhu osob, tedy aby žalobce na základě vyjádření žalovaného odsoudila i veřejnost. Celý výrok pronesený žalovaným představuje citelný neoprávněný zásah do práva žalobce na ochranu osobnosti, neboť je lživý, rádoby skandalizující, a použité slovní vyjádření je hanlivé a urážlivé. Žalobce v rámci své argumentace odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. Cdon 24, 30 Cdo 2455/2010 a zdůraznil, že žalovaný vyjádřil své skutkové hodnocení (ve vztahu k osobě žalobce negativní), aniž poskytl možnost podřadit takový soud pod konkrétně existující objektivní skutečnosti, které by znevažující soud žalovaného ospravedlnily. Žalobce je přesvědčen, že dosah napadeného výroku u veřejnosti je značný, neboť bezprostředně po zveřejnění článku a v souvislosti s ním až dosud se na žalobce obraceli a obracejí další osoby, a to včetně okruhu jeho přátel a rodiny, a zjišťují, zda má pravdu žalobce nebo žalovaný. Žalobce tak čelí nutnosti uvádět výroky žalovaného na pravou míru, přičemž i tak není s to odstranit následky vyvolané žalovaným, neboť jeho výrok byl a dodnes je medializován prostřednictvím internetu renomovaným a seriózním zpravodajským serverem [webová adresa]. Všech těchto dopadů si byl žalovaný vzhledem k znalosti prostředí, v němž se žalobce pohybuje, vědom, ba dokonce byl zásah s výrokem spojený cílem jeho jednání, tj. chtěl jej vyvolat úmyslně. Žalovaný tak de facto zneužil autorem předmětného článku poskytnutou„ možnost k věci se vyjádřit“ k prosazení svých vlastních, nezákonných a bezohledných zájmů, kdy obsah a účinky výroků žalovaného je nutno hodnotit s přihlédnutím k postavení žalovaného coby někdejšího důvěrníka a právního zástupce žalobce, který znal pravdu a měl hájit zájmy žalobce. Napadený výrok tak postrádá charakter korektního úsudku, a co do formy (způsobu vyjádření), i obsahu (nepravdivé tvrzení, resp. hodnotící soud postavený na záměrně předestřené nepravdivé informaci) se ocitá mimo meze v demokratické společnosti obecně uznávaných pravidel slušnosti, resp. mimo meze ústavní ochrany svobody slova (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 359/96). Žalobce má tak za to, že pro poskytnutí soudní ochrany osobnostních práv žalobce byly splněny všechny zákonné podmínky, totiž existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu - porušení či ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě; neoprávněnosti tohoto zásahu a příčinné souvislosti. Navrhl proto, aby byl žalovaný uznán povinným poskytnout žalobci písemnou omluvu ve [anonymizováno] uvedeném ve výrokové části rozsudku a nechat uveřejnit omluvu na své náklady na severu [webová adresa]. 2. Žalovaný nárok uplatněný předmětnou žalobou ani zčásti neuznal a uvedl, že žalobce z vlastní iniciativy zaslal redakci serveru [webová adresa] prohlášení o tom, že žalobce byl vlastníkem tzv. [anonymizováno] a tato mu byla„ ukradena“, že žalobce pověřil žalovaného jako advokáta, který pro něho dlouhodobě pracoval, zajištění navrácení [anonymizováno], a že žalovaný přestal jednat v zájmu žalobce, čímž ho zradil. S těmito tvrzeními žalobce byl žalovaný poprvé konfrontován při telefonickém hovoru s redaktorem zmíněné redakce, přičemž v bezprostřední reakci žalovaný souhlasil s vyjádřením k těmto tvrzením. V souvislosti s tímto rozhovorem byl následně v článku citován výrok žalovaného:„ Nevidím důvod, proč bych si měl nechat špinit jméno od člověka, který je na útěku. Podívejte se, co za ním zůstalo.“ K následným písemným dotazům redakce se žalovaný následně nevyjádřil s ohledem na probíhající vyšetřování několika trestních oznámení a žalovaným podepsané prohlášení povinnosti mlčenlivosti v těchto řízeních. V této souvislosti podal žalobce trestní oznámení, které bylo ovšem dle sdělení policie již odloženo. Dále žalobce z důvodu tvrzených porušení povinností advokáta podal na žalovaného stížnost k České advokátní komoře, která byla ovšem také odložena pro nedůvodnost, přičemž dle závěru kontrolní rady České advokátní komory žalobce neprokázal, že by mu žalovaný poskytoval právní služby. Žalobce v nyní podané žalobě zopakoval svá tvrzení, která jsou obsahem předmětného článku. Žalovaný s těmito tvrzeními zásadně nesouhlasí, přičemž je to žalovaný, komu bylo zveřejněním článku zasaženo do osobnostních práv, jelikož byl označen za zrádce a podvodníka, přičemž v rámci trestního řízení a podané stížnosti nebyla tvrzení žalobce prokázána. Žalovaný dále upozorňuje na kontext, ve kterém byl posuzovaný výrok žalovaného vysloven, tedy v reakci na tvrzení žalobce v telefonickém rozhovoru s redaktorem, čemuž odpovídá i systematika článku. Byl to tedy žalobce, který svými výroky zaútočil na žalovaného, přičemž žalovaný se tomuto útoku bezprostředně bránil. Dále se žalovaný odmítl k tvrzením žalobce vyjádřit, což sdělil redakci před zveřejněním článku. Zveřejnění bezprostřední reakce žalovaného tedy nemůže jít k jeho tíži a není dána podmínka neoprávněného zásahu vlastním zaviněním žalovaného. Žalovaný upozornil na skutečnost, že tvrzení žalobce byla zpochybněna v článku samotnou redakcí v části nazvané„ Dá se věřit stíhanému?“, s čímž se však žalobce nijak ve své žalobě nevypořádal. Žalobce také nijak neodůvodnil více než dvouletý odstup od tvrzeného zásahu do osobnostního práva a podáním předmětné žaloby. Současná žaloba je s ohledem na uvedené jen snahou žalobce žalovanému škodit, jelikož ani v minulosti ani nyní žalobce nenavrhl žádné důkazy způsobilé k prokázání jeho tvrzení, vyjma výslechu žalovaného. Zákonné podmínky pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy tedy nebyly splněny. Skutečnost, že redakce zveřejnila bezprostřední reakci žalovaného, ačkoli se on písemně odmítl k věci vyjádřit, dle žalovaného vylučuje jeho zavinění k žalobcem tvrzenému protiprávnímu jednání. Dále není dána příčinná souvislost mezi vyjádřením žalovaného a tvrzenou újmou žalobce, jelikož tvrzení žalobce poskytnutá redakci jsou zpochybňována touto redakcí v předmětném článku s ohle