6 C 54/2022 — Okresní soud Praha-východ

Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o.s.ř. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř. Předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky a příslušenství, specifikovaných výše ve výroku I., to vše z titulu nezaplaceného jízdného ze dne 24. 10. 2021 a přirážek k jízdnému. Z předložených listin, byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná cestovala dne 24. 10. 2021 metrem – linkou B. V uvedený den byla kontrolována revizorem, kterému se na vyzvání neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná tak porušila Smluvní přepravní podmínky Pražské integrované dopravy a vznikla jí povinnost zaplatit jízdné ve výši 30 Kč spolu s přirážkou k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Splatnost pohledávky žalobkyně nastala ke dni, kdy proběhla kontrola jízdného (viz tarif Pražské integrované dopravy včetně Smluvních přepravních podmínek). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. Po právní stránce posoudil soud nárok dle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dále dle § 37 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, a dle § 7 odst. 6 a § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. a dospěl k závěru, že žalovaná, tím že nastoupila do dopravního prostředku žalobkyně, uzavřela s žalobkyní smlouvu o přepravě, a zavázala se žalobkyni zaplatit jízdné. Jelikož se žalovaná při přepravní kontrole neprokázala platným jízdným dokladem, vznikla žalované povinnost doplatit dlužné jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému, kterou určí dopravce v přepravním řádu, nejvýše však 1 500 Kč, což žalobkyně učinila. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila nárok žalobkyně dobrovolně, soud žalobkyni nárok přiznal, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků jejich náhradu, neboť žalobkyni žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Žalobkyně podala v rozmezí cca jednoho měsíce dvě žaloby (6 C 54/2022 a 6 C 30/2022), jejichž předmětem byly obdobné nároky, přičemž pohledávky žalobkyně za žalovanou vznikly v krátkém časovém úseku (jednoho měsíce). Na základě těchto žalob se žalobkyně domáhala po žalované zaplacené celkové částky 3 060 Kč. Žalobkyně ničeho nebránilo v podání pouze jedné žaloby a soud je proto přesvědčen, že náklady za zastoupení advokátem uplatňované v tomto řízení nejsou náklady účelně vynaloženými ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. (srov. nález Ústavní soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11). S ohledem na skutečnost, že žalobkyni byla již v řízení vedeném pod sp. zn. 6 C 30/2022 přiznána na nákladech řízení částka 1 489 Kč, která by byla žalobkyni přiznána i v případě podání žaloby jediné (společné), rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).