7 C 117/2021-74 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného, kterým by byl zmocněn k tomu, aby mohl žalovaného zastupovat v právním jednání u STK a úřadu – Registru motorových vozidel při změně zápisu vlastníka [značka automobilu] [anonymizováno], [příjmení]: [anonymizováno], [registrační značka] tak, že na základě kupní smlouvy ze dne 8. 2. 2018 není skutečným vlastníkem žalovaný, ale žalobce. Současně se žalobce domáhal podanou žalobou po žalovaném vydání velkého technického průkazu k uvedenému automobilu. V žalobě uvedl, že v polovině roku 2017 se s žalovaným ústně dohodl na koupi uvedeného [značka automobilu] [anonymizováno] za částku [částka]. Vozidlo v daný okamžik nebylo ve vlastnictví žalovaného, který jej splácel na základě leasingové smlouvy. Vozidlo bylo žalobci předáno žalovaným dříve, než jej žalovaný nabyl do vlastnictví, a to dne 16. 6. 2017 spolu s klíči a technickými průkazy. Žalovaný téhož dne převzal od žalobce v hotovosti kupní cenu ve výši [částka]. Od předání vozidla žalobce vozidlo užíval, staral se o něj a hradil veškeré výdaje plynoucí z jeho provozu, servisu a údržby, vyjma leasingových splátek. S tím, že k uzavření kupní smlouvy, tedy převodu vlastnictví z žalovaného na žalobce dojde bez zbytečného prodlení, nejpozději však do poloviny února 2018, kdy se měl žalovaný po zaplacení leasingových splátek stát vlastníkem vozidla. Dle pozdější ústní dohody ze dne 8. 2. 2018 měl žalobce nabýt vozidlo do svého vlastnictví a vozidlo mělo být přepsáno na žalobce v Registru vozidel nejdéle do poloviny února 2020. K tomu však přes výzvy žalobce nedošlo. Jelikož dne 13. 12. 2020 skončila předmětnému vozidlu platnost technické prohlídky, vyzýval žalobce žalovaného, aby zajistil u Registru motorových vozidel zápis o změně vlastníka vozidla včetně zápisu ve velkém technickém průkazu. Za tímto účelem vrátil žalobce žalovanému velký technický průkaz. Malý technický průkaz, kde je zapsán jako provozovatel vozidla, si žalobce ponechal. Žalovaný však neposkytl žalobci potřebnou součinnost nutnou k tomu, aby mohl vozidlo jako vlastník řádně užívat a nakládat s ním, když nezajistil převod vozidla v registru. 2. V podání ze dne 17. 9. 2021 žalobce rozšířil žalobu o nárok, kdy se domáhal rovněž vyslovení neplatnosti odstoupení žalovaného od kupní smlouvy učiněné přípisem ze dne 8. 4. 2021. K tomu uvedl, že na základě kupní smlouvy ze dne 8. 2. 2018 se stal výhradním vlastníkem předmětného vozidla. Odstoupení od kupní smlouvy ze strany žalovaného z důvodu neuhrazení kupní ceny není důvodné, neboť žalobce uhradil žalovanému kupní cenu již v polovině roku 2017 při předání vozidla. Zmínil přitom, že nyní vozidlo nemá ve svém držení. Vozidlo bylo dne 15. 9. 2021 po opravě závady servisní provozovnou vydáno Policii ČR. Naléhavý právní zájem na podané určovací žalobě spatřoval v nutnosti postavit najisto, kdo je vlastník dotčeného vozidla. Ve vyjádření ze dne 24. 3. 2022 pak žalobce nad rámec výše uvedených tvrzení uvedl, že je s podivem, že by se žalovaný téměř 3 roky po uzavření kupní smlouvy nedomáhal uhrazení kupní ceny, kterou dle tvrzení žalovaného neměl žalobce uhradit. Ke změně vlastnictví k vozidlu došlo dnem uzavření kupní smlouvy dne 8. 2. 2018. Ohledně případného návrhu žalovaného na uhrazení kupní ceny pak žalobce uvedl, že tuto již uhradil. Dále vznesl ohledně úhrady kupní ceny vozidla námitku promlčení a ohledně odstoupení od kupní smlouvy námitku prodlení žalovaného s odstoupením od smlouvy. Rozšíření žaloby bylo soudem připuštěno při jednání dne 3.6.2022. 3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že žalobce není vlastníkem vozidla, a tak se nemůže domáhat nahrazení projevu vůle žalovaného, pokud by byl vlastníkem vozidla, docílil by přepisu sám. Popřel, že by s žalobcem někdy v polovině roku 2017 uzavřel budoucí kupní smlouvu s obsahem uváděným v žalobě. Je pravdou, že se s žalobcem dohodl na prodeji vozu a ten mu také předal. Bylo však dohodnuto, že do doby uhrazení kupní ceny bude žalovaný zapsán u vozidla jako vlastník a žalobce jako provozovatel. Kupní cena byla dohodnuta na částku [částka] + [anonymizováno]. Žalobce však dosud kupní cenu neuhradil, tvrzení, že od žalobce obdržel částku [částka] jako kupní cenu vozidla, není pravdivé. Proto žalovaný, po poskytnutí dostatečné lhůty k plnění žalobci, dne 8. 4. 2021 od kupní smlouvy odstoupil a vyzval žalobce k vrácení vozidla. Vzájemným návrhem se pak žalovaný domáhá vydání předmětného vozidla ze strany žalobce. 4. Před zahájením jednání dne 3. 6. 2022 vzal žalovaný vzájemnou žalobu, kterou se domáhal vydání vozidla, zpět. Reagoval tak na skutečnost, že vozidlo bylo dáno do soudní úschovy a je u zdejšího soudu vedeno řízení o úschově pod sp.zn. 6 Sd 27/2021. Žalobce obdobný krok neučinil a na podaných žalobách setrval. <i>5. Podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.</i> <i>6. Dle ustanovení § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nemusí soud zjišťovat stanovisko ostatních účastníků ke zpětvzetí návrhu.</i> 7. V projednávané věci vzal žalovaný vzájemnou žalobu, kterou se domáhal vydání vozidla, zpět před zahájením prvního jednání. Soud proto řízení v uvedené části zastavil (výrok IV.) 8. Soud provedeným dokazováním učinil následující skutková zjištění: 9. Z usnesení policejního orgánu Police České republiky ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jenž nabylo právní moci dne [datum], má soud za prokázané, že [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], byl dle § 80 tr. řádu uložen do úschovy u zdejšího soudu, neboť na něj uplatňuje právo jiná osoba a existují zde pochybnosti o tom, kdo má na výše uvedenou věc vlastnické právo. Stalo se tak poté, kdy bylo na podnět žalovaného zahájeno trestní řízení pro podezření ze spáchání přečinu zpronevěry dle § 206 odst. 1, 3 tr. zák. a vedoucí autoservisu, kde bylo vozidlo umístěno, byl vyzván Policií ČR k jeho vydání. 10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že [značka automobilu] [anonymizováno] se v současnosti nachází v soudní úschově zdejšího soudu a není v dispozici žalobce ani žalovaného. 11. Soud další návrhy na doplnění dokazování zamítl s tím, že další navržené důkazy jsou s ohledem na právní posouzení nadbytečné. <i>12. Podle ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, domáhat žalobou jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.</i> <i>13. Podle § 298 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštním řízení soudním (dále jen jako z. ř. s.), předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.</i> <i>14. Podle § 299 odst. 1 z. ř. s. byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.</i> 15. Soud se zabýval otázkou, zda je na návrhu žalobce na určení neplatnosti odstoupení žalovaného od kupní smlouvy přípisem ze dne 8. 4. 2021 dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. Žalobce shledával na požadovaném určení naléhavý právní zájem v tom, že je nutné mít postaveno na jisto, že žalobce je vlastníkem předmětného vozidla a že žalobce je omezen ve svém právu vozidlo užívat a nakládat s ním dle své potřeby. 16. Právní teorie i judikatura se při výkladu naléhavého právního zájmu shoduje v názoru, že určovací žaloby nemohou vést ke zbytečnému rozmnožování sporů. Naléhavý právní zájem na určení je proto dán jen tehdy, jestliže je taková žaloba způsobilá odstranit stav právní nejistoty nebo ohrožení práva žalobce. Naléhavý právní zájem tak není dán zpravidla v případě určení neplatnosti smlouvy, jestliže stav právní nejistoty může být vyřešen jen určením vlastnického práva žalobce. Posouzení platnosti smlouvy by pak v takovém řízení bylo řešeno jako předběžná otázka. K otázce posuzování platnosti smlouvy jako předběžné otázky srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, k § 80 nebo rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cdo 63/1992 či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Odon 50/1996. 17. S ohledem na výše uvedené soud shledal, že na návrhu žalobce na určení neplatnosti odstoupení žalovaného od kupní smlouvy není dán naléhavý práv