7 C 243/2022-21 — Okresní soud Praha-východ

Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání za podmínek uvedených v ustanovení § 115a o.s.ř. Předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky a příslušenství, specifikovaných výše ve výroku I. a II., to vše z titulu nezaplaceného jízdného ze dne 22. 2. 2022 a ze dne 13. 2. 2022 a přirážky k jízdnému. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Dne 22. 2. 2022 v 14:42 hodin cestoval žalovaný [anonymizováno] - [anonymizována dvě slova], provozovanou žalobkyní, a při kontrole jízdenek se na výzvu dopravním podnikem pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Výše základního jízdného činila 30 Kč. Podle smluvních přepravních podmínek platných při přepravě v dopravních prostředcích provozovaných žalobkyní, ve znění rozhodném ke dni jízdy bez platného jízdního dokladu, je cestující za jízdu bez platného jízdního dokladu povinen dopravci zaplatit rovněž přirážku k jízdnému, a to v tomto případě ve výši 1 500 Kč. Dne 13. 2. 2022 v 19.40 hodin cestoval žalovaný tramvají - linkou [anonymizováno], provozovanou žalobkyní, a při kontrole jízdenek se na výzvu dopravním podnikem pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Výše základního jízdného činila 30 Kč. Podle smluvních přepravních podmínek platných při přepravě v dopravních prostředcích provozovaných žalobkyní, ve znění rozhodném ke dni jízdy bez platného jízdního dokladu, je cestující za jízdu bez platného jízdního dokladu povinen dopravci zaplatit rovněž přirážku k jízdnému, a to v tomto případě ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu předžalobní upomínkou ze dne 12. 4. 2022. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. Po právní stránce posoudil soud nárok dle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dále dle § 37 zák. č. 266/1994 Sb. o drahách, a dle § 3 odst. 2 a 3, § 4, § 7 odst. 6 a § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. a dospěl k závěru, že žalovaný jako cestující z přepravní smlouvy byl povinen se při každé jízdě dopravním prostředkem žalobkyně prokázat platným dokladem a pokud tak neučinil, byl povinen zaplatit jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému, kterou určí dopravce v přepravním řádu, nejvýše však 1 500 Kč, což žalobkyně učinila. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil nárok žalobkyně dobrovolně, soud žalobkyni nárok přiznal, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozsudku, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady se v souladu s § 137 o.s.ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč, dle § 14b odst. 5 AT náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).