7 C 256/2022-41 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení příspěvku z titulu nezaplaceného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [registrační značka] za období od 8. 5. 2019 do 17. 7. 2019 ve výši 6 106 Kč s příslušenstvím a dále zaplacení příspěvku z titulu nezaplaceného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [registrační značka] za období od 30. 10. 2019 do dne 24. 2. 2020 ve výši 7 670 Kč s příslušenstvím, za období od 25. 2. 2020 do 31. 5. 2020 ve výši 6 305 Kč s příslušenstvím a za období od 1. 6. 2020 do 31. 8. 2020 ve výši 5 980 Kč, to vše z titulu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“). 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v samotném návrhu a dále se na výzvu soudu nevyjádřila. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný byl vlastníkem vozidla – nákladní automobil s povolenou hmotností do 3 500 kg a státní poznávací značky [anonymizováno], [VIN kód] (dále jen„ vozidlo 1“), a to nejdříve od 8. 5. 2019 do 17. 7. 2019. Žalovaný byl dále vlastníkem vozidla – osobní automobil státní poznávací značky [anonymizováno], [VIN kód] (dále jako„ vozidlo 2“), a to nejméně od 30. 10. 2019 do 31. 8. 2020. Žalovaný tak měl povinnost mít sjednané pojištění odpovědnosti k oběma vozidlům, a to na základě zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“). Žalovaným však tato povinnost nebyla splněna, a to u vozidla 1 v období od 8. 5. 2019 do 17. 7. 2019, tedy po celkovou dobu 71 dnů a u vozidla 2 v období od 30. 10. 2019 do dne 24. 2. 2020 (celkem 118 dnů), v období od 25. 2. 2020 do 31. 5. 2020 (celkem 97 dnů) a v období od 1. 6. 2020 do 31. 8. 2020 (celkem 92 dnů). Z doložených listin vyplývá odeslání výzev k úhradě dne 3. 10. 2019, dne 21. 5. 2020, 30. 10. 2020 a 6. 5. 2021 a (z informací České pošty o sledování zásilky a doručenek). Žalobkyně následně dne 10. 11. 2020, 18. 11. 2020 a 21. 1. 2022 zaslala žalovanému předžalobní upomínky. 4. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. 6. Podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 7. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 8. Podle ustanovení § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 9. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ vyhláška“), denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro nákladní automobil jiný než podle písmene r) vyhlášky s nejvyšší povolenou hmotností do 3500 kg včetně ve výši 86 Kč a pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč. 10. Podle ustanovení § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. 11. Podle ustanovení § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti musí výzva k zaplacení příspěvku obsahovat lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy. 12. Podle ustanovení § 2a vyhlášky výše nákladů [obec] [anonymizována dvě slova] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. 13. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Žalovaný porušil svou zákonnou povinnost mu stanovenou v ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti, v důsledku čehož vznikl žalobkyni nárok na úhradu příspěvku za každý den porušení zákonné povinnosti ve výši 6 106 Kč (71 dní x 86 Kč), ve výši 7 670 Kč (118 dní x 65 Kč), ve výši 6 305 Kč (97 dní x 65 Kč) a konečně ve výši 5 980 Kč (92 dní x 65 Kč) spolu s náklady spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 4 krát 300 Kč, tj. celkem na částku 27 261 Kč. Žalovaný příspěvek neuhradil žalobkyni i přes její výzvy včas, a tak vznikl žalobkyni nárok taktéž na úroky z prodlení z jednotlivých dlužných částek, jak je uvedeno u výroku tohoto rozhodnutí. 15. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 2 495 Kč Tyto náklady se v souladu s § 137 o.s.ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 043 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), odměna ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč, dle § 14b odst. 5 AT náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. 17. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).