7 C 27/2022-18 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o.s.ř. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky a příslušenství specifikovaných výše ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru ze dne 31. 12. 2020 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou elektronickými prostředky komunikace na dálku. 3. Z předložených listin, byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 31. 12. 2020 smlouvu o úvěru č. 328938 elektronickými prostředky komunikace na dálku tak, že žalovaná se zaregistrovala na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa], kde uvedla relevantní údaje včetně čísla účtu, čísla mobilního telefonu a e-mailovou adresu. Na základě registrace byla žalované založena klientská sekce, prostřednictvím které požádala žalovaná o poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč s poplatkem 820,64 Kč. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet byla částka ve výši 6 000 Kč dne 31. 12. 2020 poskytnuta na účet žalované. Žalovaná dlužnou částku ve lhůtě splatnosti do 21. 1. 2021 neuhradila. Pro případ, že žalovaná částku nezaplatí včas, smlouva předvídala právo žalobkyně požadovat pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k plnění předžalobní upomínkou ze dne 2. 8. 2021. 4. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 5. Na základě uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvou o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a to za podmínek § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky, čímž splnila svůj závazek ze smlouvy, žalovaná však svou povinnost vrátit poskytnutou finanční částku spolu s úrokem nesplnila. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu žalobou nárokované jistiny ve výši 6 000 Kč a úroku ve výši 820,64 Kč. Na základě smluvního ujednání – které je v souladu s příslušným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru a § 2048 o. z. – pak vzniklo žalobkyní právo po žalované požadovat i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v celkové výši 1 428 Kč za období od 22. 1. 2021 do 16. 9. 2021. 6. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku neuhradila, dostala se tím s plněním svého závazku do prodlení (§ 1968 o. z.), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 248,64 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu soud přistoupil, neboť tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech (např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 77/2022 nebo 36 C 497/2021). Žaloby se liší toliko identifikačními údaji žalovaného, daty a číselnými údaji, a proto je na místě posoudit návrh podaný v nadepsané věci jako ustálený vzor a při určení výše odměny advokáta postupovat podle § 14b advokátního tarifu. 9. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).