7 C 363/2022-16 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o.s.ř. 2. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaná dne [datum] cestovala dopravním prostředkem, a to [anonymizována tři slova] veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní a na výzvu dopravcem pověřených osob se neprokázala platným jízdním dokladem, čímž porušila přepravní řád a smluvní přepravní podmínky dopravce. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Dne [datum] v [údaj o čase] hodin cestovala žalovaná [anonymizováno] - [anonymizována dvě slova], provozovanou žalobkyní, a při kontrole jízdenek se na výzvu dopravním podnikem pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem. Podle smluvních přepravních podmínek platných při přepravě v dopravních prostředcích provozovaných žalobkyní, ve znění rozhodném ke dni jízdy bez platného jízdního dokladu, je cestující za jízdu bez platného jízdního dokladu povinen dopravci zaplatit rovněž přirážku k jízdnému, a to v tomto případě ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu předžalobní upomínkou ze dne 19. 5. 2022. 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 7. Po právní stránce posoudil soud nárok dle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dále dle § 18a zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a dle § 3, § 4 odst. 1, § 7 odst. 6 a § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. a dospěl k závěru, že žalovaná jako cestující z přepravní smlouvy byla povinna se při jízdě dopravním prostředkem žalobkyně prokázat platným dokladem a pokud tak neučinila, byla povinna zaplatit jízdné i přirážku k jízdnému, kterou určí dopravce v přepravním řádu, nejvýše však 1 500 Kč, což žalobkyně učinila. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila nárok žalobkyně dobrovolně, soud žalobkyni nárok přiznal, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady se v souladu s § 137 o.s.ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč, dle § 14b odst. 5 AT náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT) a náhradu za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. 10. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).