7 C 44/2022-19 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu dne 20. 8. 2021 domáhala zaplacení částky 11 843 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. K tomu uvedla, že žalovaný uzavřel dne 26. 10. 2006 se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o půjčce č. 308675795, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 12 000 Kč. Žalovaný pak měl tuto částku vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 7 968 v 52 týdenních splátkách po 384 Kč Smlouva zanikla uplynutím sjednané doby, tj. dne 25. 10. 2007. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas. Žalovaný celkem na dlužnou částku uhradil 8 125 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pak převedla tuto pohledávku dne 18. 12. 2020 na žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalovaný ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. Soud proto účastníky vyzval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), aby se ve lhůtě 10 dnů vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Zároveň byli účastníci upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Předmětné usnesení bylo účastníkům řádně doručeno, žádný z účastníků se však ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Z doložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně spolu uzavřeli smlouvu č. 308675795ze dne 26. 10. 2006, kterou právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč. Žalovaný pak měl právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku i se souhrnným poplatkem ve výši 7 968 Kč vrátit v 52 týdenních splátkách po 384 Kč (ze smlouvy o půjčce ze dne 26. 10. 2006). Žalovaný uhradil toliko částku 8 125 Kč. Oprávnění požadovat zaplacení dlužné částky pak právní předchůdkyně žalobkyně převedla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, včetně přílohy č. 1, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020). Dle žalobkyně žalovanému zbývalo zaplatit na dluh jistinu ve výši 7 117,19 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 29. 7. 2021 (z Předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2021). 5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“) účinné do 31. 12. 2013 (§ 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“), právní posouzení postoupení pohledávky bylo založeno již na právní úpravě o. z., neboť k němu došlo již za jeho účinnosti. 6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření předmětných smluv (dále jen„ obč. zák.“), přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Podle § 658 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. 8. Podle § 121 odst. 3 obč. zák. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 9. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Podle odst. 2 citovaného ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 10. Podle ustanovení § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 11. Podle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 12. Na základě zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce podle shora citovaného ust. § 657 a násl. obč. zák. a současně podle ust. § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2010. V uvedené smlouvě byl mezi účastníky sjednán v souvislosti s poskytnutím půjčky tzv. souhrnný poplatek, kdy z obsahu této smlouvy je zřejmé, že tento představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či Škárová, M., § 658, in: Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M., a kol., Občanský zákoník II., 2. vyd., Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1855). Navíc tento tzv. souhrnný poplatek nebyl ani složen z žádných dílčích položek, které by představovaly úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby. To ostatně ani nebylo žalobkyní tvrzeno. Částku označenou ve smlouvě jako souhrnný poplatek tak soud posoudil jako kapitalizovaný úrok. 13. Jak uvedl např. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. 14. V případě smlouvy o půjčce ze dne 26. 10. 2006 činil kapitalizovaný úrok částku 7 968 Kč za poskytnutí jistiny 12 000 Kč, která měla být vrácena prostřednictvím 52 týdenních splátek. Výše úroku tak činí 66,4 % jistiny ročně. Vzhledem k tomu, že jistina měla být splácena průběžně (peněžní prostředky nebyly v plné výši poskytnuty na 52 týdnů), procentní roční úrok byl daleko vyšší, což odráží ostatně i výše roční procentní sazby nákladů, která činila 199,4 %, přičemž právě roční procentní sazbu nákladů lze vzhledem ke standardizovanému způsobu jejího výpočtu (v rozhodné době zakotvené v příloze k zákonu č. 321/2001 Sb.) považovat za vypovídající a transparentní srovnávací ukazatel z hlediska celkové ceny spotřebitelského úvěru v rámci Evropské Unie. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik České národní banky veřejně dostupných na webových stránkách České národní banky (www.cnb.cz) se pohybovaly v roce 2006 okolo 13 % ročně. 15. Sjednaný kapitalizovaný úrok, označovaný jako tzv. souhrnný poplatek, byl dle soudu nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než pětinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích (tzv. souhrnném poplatku) tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na [webová adresa]). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně byla oprávněna požadovat po žalovaném vrácení jistiny půjčky, případně zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem (nařízení vlády § 1 č. 142/1994 Sb.) a nárok žalobkyně na zaplacení souhrnného poplatku ve výši 7 968 Kč zamítl. 16. V projednávané věci činila výše dlužné částky ke dni postoupení pohledávky částku 11 843 Kč, žalovaný na vrácení půjčky uhradil celkem částku 8 125 Kč (12 000 Kč + 7 968 Kč – 11 843 Kč). Soud proto žalobě vyhověl co do částky 3 875 Kč, tj. jistiny půjčky po odečtení částečných úhrad žalovaného (12 000 Kč – 8 125 Kč). Žalobkyně dále požadovala úrok z prodlení v zákonné výši od 2. 11. 2007, soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši, kdy z návrhu žalobkyně je zřejmé, že k prodlení žalovaného došlo ještě za účinnosti nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení. Soud žalobkyni přiznal tento požadovaný úrok za totožné období, avšak počítaný pouze z přiznané částky, tj. z částky 3 875 Kč, ve zbývajícím pak žalobu zamítl. 17. Lhůtu k plnění určil soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. v délce tři dny. 18. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby je dána na základě postoupení pohledávky (§ 1879 a násl. o. z.). 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků