7 C 65/2022-17 — Okresní soud Praha-východ

Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 016 Kč z titulu nehrazeného jízdného a přirážky k jízdnému za cestu dne 1. 12. 2017. Příslušnost soudu je dána podle čl. 7 bod 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Dne 1. 12. 2017 byl žalovaný přepraven vlakem provozovaným společností [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) mezi stanicemi [obec] [obec] a [obec]. Za tuto jízdu [anonymizováno] požadovala částku 16 Kč, kterou se žalovaný na vyzvání neprokázal. [anonymizováno] tak vyměřily žalovanému přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Dne 15. 12. 2015 pak [anonymizováno] převedla oprávnění požadovat zaplacení těchto částek na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která pak dne 28. 3. 2019 toto oprávnění převedla na žalobkyni. Žalovaný dlužnu částku neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 27. 4. 2019. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. Po právní stránce posoudil soud nárok žalobkyně dle ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále dle zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Žalovaný tak byl povinen se pověřenému zaměstnanci žalobkyně prokázat platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, byl povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice a přirážku (§ 37 odst. 5 písm. b) zákona o drahách). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil nárok žalobkyně dobrovolně, soud žalobkyni nárok přiznal, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za prokázanou má soud i aktivní legitimaci žalobkyně, neboť jí byla pohledávka, která byla předmětem tohoto řízení, postoupena (§ 1879 o. z.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady se v souladu s § 137 o.s.ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč, dle § 14b odst. 5 AT náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. Aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky soud zvolil po zohlednění formulářového typu návrhu, který je nadto opakovaně soudně uplatňován (viz např. sp. zn. 8 C 203/2020 a 35 C 196/2020)), a jehož předmětem je vymáhání pohledávek vyplývajících z nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému. Jsou tak splněny veškeré podmínky obsažené v § 14b odst. 1 vyhlášky. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).