8 C 106/2018-212 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se původním návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení celkové částky 80 001,42 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí z titulu úvěrové smlouvy č. 4403054474 uzavřené mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) Dle tvrzení žalobkyně uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní smlouvu, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč oproti závazku žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem v 84 měsíčních splátkách ve výši 2 663 Kč. Žalobkyně vzala v průběhu řízení žalobu částečně zpět s tím, že nadále nárokuje po žalovaném zaplacení částky 7 099 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Žalobkyně podáním ze dne 24. 8. 2022 vzala žalobu částečně zpět a nadále požaduje zaplacení částky 7 099 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 099 Kč od 10. 3. 2017 do zaplacení z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný se k výzvě soudu, zda s částečným zpětvzetím žaloby souhlasí a dle § 101 odst. 4 o.s.ř. soud předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Podle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“), žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. 5. Podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. 6. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět a soud má za to, že žalovaný s částečným zpětvzetím souhlasí, soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí řízení zastavil. Předmětem řízení tak nadále zůstala částka 7 099 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 099 Kč od 10. 3. 2017 do zaplacení. 7. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 8. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti. 9. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 19. 3. 2014 bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného částku 80 000 Kč. 10. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 23. 2. 2017 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k zaplacení, ve které žalovanému stanovila lhůtu 14 dnů od sepsání výzvy. 11. Z listiny označené jako postoupení pohledávky ze smlouvy č. 4403054474 ze dne 11. 10. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně měla na žalobkyni postoupit svou pohledávku za žalovaným. 12. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 13. Po skutkové stránce vyšlo v řízení najevo, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného částku 80 000 Kč. Přípisem ze dne 23. 2. 2017 vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky a stanovil mu lhůtu k plnění v délce 14 dnů od sepsání výzvy. 14. Po právní stránce soud věc posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). <i>15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>16. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>17. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>18. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>19. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>20. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.</i> 21. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč bez právního důvodu. Vniklo jí tak právo na vrácení celé částky. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též úrok z prodlení z přiznané částky v rozsahu uplatněném žalobou (podle § 1970 o.z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ode dne následujícího po dni, ke kterému končila lhůta k plnění poskytnutá žalovanému k výzvě k zaplacení. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, na základě které byla pohledávka postoupena na žalobkyni. 22. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 23. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Soud bral v potaz, že žalobkyně se po žalovaném původně domáhala zaplacení celkové částky 80 001,42 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 31 603,60 Kč, s úrokem ve výši 31,98 % ročně z částky 69 874,42 Kč od 28. 2. 2018 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 80 001,42 Kč od 10. 3. 2017 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala ve značném rozsahu žalobu zpět, aniž by tak činila v důsledku jednání žalovaného, soud uzavřel, že procesní zavinění zastavení řízení v rozsahu učiněného zpětvzetí leží na žalobkyni (věta prvá ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř.). Jelikož neúspěch žalovaného v řízení byl v poměru s jeho úspěchem pouze nepatrný, soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení žalovanému v částce 5 914,40 Kč Tyto náklady sestávají z: a. nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující úkon dle § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky (návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání) a b. nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 80 001,42 Kč sestávající z částky 4 340 Kč za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí) včetně paušální náhrady výdajů á 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 640 Kč ve výši 974,40 Kč. 24. Soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení za návrh na osvobození a odvolání proti rozhodnutí o nepřiznání osvobození, neboť se nejedná o úkony dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Stejně tak nebyla žalovanému přiznána náhrada za podaný návrh na delegaci, neboť takový návrh není úkonem ve smyslu § 11 a. t. 25. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.). 26. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalovaného soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.