8 C 15/2022-25 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dlužného pojistného z dvou pojistných smluv týkajících se motocyklu Yamaha, [registrační značka] konkrétně šlo o smlouvu č. 2271379792 a smlouvu č. 6348322091. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci spolu uzavřeli dne 26. 7. 2017 smlouvu č. 6348322091 o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motocyklu žalovaného tov. zn. Yamaha, [registrační značka] a dále dne 10. 8. 2017 smlouvu č. 2271379792 o doplňkovém pojištění téhož motocyklu. Na základě první smlouvy (č. 6348322091) se žalovaný zavázal hradit sjednané pojistné ve výši 2 024 Kč ročně s tím, že výše prvního pojistného byla sjednána na 1 923 Kč. Na základě druhé smlouvy se žalovaný zavázal hradit pojistné ve výši 540 Kč ročně. Žalovaný pojistné z obou smluv řádně nehradil, a to ani na základě výzev žalobkyně. V důsledku nehrazení pojistného zaniklo pojištění z obou smluv ke dni 6. 11. 2020 a žalovaný za dobu trvání pojištění zůstal žalobkyni dlužen z první pojistné smlouvy částku 1 127 Kč, z druhé smlouvy pak částku 720 Kč. Součástí dlužných částek jsou i náklady za celkem 4 zaslané upomínky k plnění, kdy za každou z nich žalobkyně požaduje 300 Kč (ke každé smlouvě zaslala žalobkyně žalovanému 2 upomínky). Za dobu trvání obou pojistných smluv tak žalovaný zůstal dlužen pojistné v celkové výši 647 Kč a náklady za upomínání v celkové výši 1 200 Kč (4 * 300 Kč). Celkovou dlužnou částku ve výši 1 847 Kč žalovaný neuhradil, ačkoliv byl k její úhradě upomínán, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 26. 7. 2021, odeslanou žalovanému téhož dne. 4. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že obě pojistné smlouvy byly uzavřeny v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb., zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů a podle § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný jako pojistník nezaplatil řádně pojistné za dobu trvání pojistných smluv, a proto má pojistitel právo na dlužné pojistné za dobu do zániku pojištění, které nebylo zaplaceno (§ 2758 o. z. a § 3, § 12 odst. 1 písm. e) a § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky upomínkami a v souladu s § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. a § 2804 o. z. mu stanovila lhůtu k plnění. Žalovaný dlužnou částku včas neuhradil a v souladu s § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. a § 2804 o. z. tak došlo k zániku pojištění odpovědnosti a doplňkového pojištění, přičemž žalovaný zůstal žalobkyni dlužen částku ve výši 1 874 Kč, která představuje součet dlužného pojistného z první smlouvy za období od 28. 7. 2020 do 6. 11. 2020 (527 Kč), pojistného z druhé smlouvy za období od 17. 8. 2020 do 6. 11. 2020 (120 Kč) a nákladů za upomínání v celkové výši 1 200 Kč. 5. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu náleží žalobkyni též požadovaný úrok z prodlení za období od 7. 11. 2020 ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů (§ 1970 o. z.), který žalobkyně ode dne následujícího po zániku pojištění ke dni 9. 9. 2021 kapitalizovala celkovou částkou ve výši 128 Kč (78 Kč představuje úrok z prodlení z první smlouvy a 50 Kč úrok z prodlení z druhé smlouvy). 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 847 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 7. Soud přiznal náhradu nákladů řízení dle § 14b a. t., protože se jedná o soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala 50 000 Kč Soud pro úplnost dodává, že si je vědom toho, že žalobkyně je subjektem s větším množstvím pojistných produktů, při kterých dochází k většímu množství variant a postupů, jak žalobkyně uvádí v žalobě. Avšak soudu je i z jeho úřední činnosti známo, že obsahově se fakticky návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu nijak výrazně neliší, přičemž v zásadě ve větší míře se jedná o žaloby se shodným skutkovým základem, kdy pojištěný nehradí smlouvou sjednané pojistné ve stanovené výši a následně nereaguje na upomínky dlužného pojistného ze strany pojistitele. Z tohoto lze dovodit, že dochází u žalobkyně pouze k drobným úpravám žaloby ve vztahu k okolnostem, resp. důvodům neplacení či zániku pojistné smlouvy. Podle názoru soudu pak takový stav odpovídá právě § 14b a. t. Soud také podotýká, že v případě zmíněných pojistných smluv se jedná o smlouvy nebo podmínky jiného právního důvodu k plnění, při nichž je spotřebitel fakticky vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem, a tento typ smluv byl Ústavním soudem v jeho demonstrativním výčtu uveden jako specifikum řízení s možnou aplikací § 14b a. t. (srovnej s I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012). Ostatně k tomuto tématu se Ústavní soud vyjádřil ve svých četných rozhodnutích (např. IV. ÚS 1585/15 ze dne 4. 8. 2015, III. ÚS 1267/15 ze dne 25. 5. 2015), kdy aplikaci § 14b a. t. primárně ponechal právě obecným soudům, přičemž zdůraznil, že při řádném odůvodnění postupu obecným soudem se nemůže jednat o zásah do základních práv účastníka řízení, přičemž neshledal aplikaci tohoto ustanovení za protiústavní.