8 C 172/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dlužného pojistného z pojistné smlouvy č. 2271205298 za období od 20. 3. 2021 do 25. 6. 2021. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci spolu uzavřeli dne 20. 3. 2015 smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla žalované Škoda Fabia, [registrační značka], v níž se žalovaná zavázala hradit sjednané pojistné ve výši 687 Kč ročně. Žalovaná pojistné řádně nehradila, a to ani na základě výzvy žalobkyně, v důsledku čehož pojištění zaniklo dne 25. 6. 2021. Po zániku pojištění zůstala žalovaná dlužna pojistné za období od 20. 3. 2021 do 25. 6. 2021. Účastníci si dále ve smlouvě resp. v sazebníku poplatků, který je nedílnou součástí smlouvy, sjednali právo žalobkyně požadovat po žalované úhradu poplatku 190 Kč za zaslanou upomínku k úhradě dlužného pojistného a 300 Kč za upomínku k úhradě pojistného po zániku pojištění – upomínka zpoplatněná částkou 190 Kč byla odeslána dne 6. 5. 2019, upomínka zpoplatněná částkou 300 Kč byla odeslána dne 7. 7. 2021. Celková dlužná částka ve výši 783 Kč je tak tvořena neuhrazeným pojistným a dále poplatky za upomínání v celkové výši 490 Kč. Žalovaná tuto částku dosud neuhradila, ačkoliv byla k její úhradě upomínána, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 23. 11. 2021 4. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že smlouva o doplňkovém pojištění vozidla byla uzavřena v souladu s § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná jako pojistník nezaplatila řádně pojistné a pojistná smlouva tak zanikla marným uplynutím lhůty stanovené žalobkyní v souladu s § 2804 o. z., a proto má pojistitel právo na dlužné pojistné za dobu do zániku pojištění, které nebylo zaplaceno. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky upomínkou ze dne 3. 5. 2021, přičemž stanovila žalované lhůtu k plnění do 24. 6. 2021. Žalovaná dlužnou částku do daného data neuhradila a v souladu s § 2804 tak došlo k zániku pojištění odpovědnosti, přičemž žalovaná zůstala žalobkyni dlužna částku v celkové výši 783 Kč, která představuje dlužné pojistné za období od 20. 3. 2021 do 25. 6. 2021 a náklady na upomínání, které si účastníci řádně sjednali ve smlouvě a sazebníku poplatků. 5. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu náleží žalobkyni též požadovaný úrok z prodlení za období od 26. 6. 2021 ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů (§ 1970 o. z.), který žalobkyně ke dni 7. 2. 2022 kapitalizovala částkou 40 Kč. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 994 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 7. Soud přiznal náhradu nákladů řízení dle § 14b a. t., protože se jedná o soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala 50 000 Kč. 8. Soud pro úplnost dodává, že si je vědom toho, že žalobkyně je subjektem s větším množstvím pojistných produktů, při kterých dochází k většímu množství variant a postupů, jak žalobkyně uvádí v žalobě. Avšak soudu je i z jeho úřední činnosti známo, že obsahově se fakticky návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu nijak výrazně neliší, přičemž v zásadě ve větší míře se jedná o žaloby se shodným skutkovým základem, kdy pojištěný nehradí smlouvou sjednané pojistné ve stanovené výši a následně nereaguje na upomínky dlužného pojistného ze strany pojistitele. Z tohoto lze dovodit, že dochází u žalobkyně pouze k drobným úpravám žaloby ve vztahu k okolnostem, resp. důvodům neplacení či zániku pojistné smlouvy. Podle názoru soudu pak takový stav odpovídá právě § 14b a. t.. Soud také podotýká, že v případě zmíněných pojistných smluv se jedná o smlouvy nebo podmínky jiného právního důvodu k plnění, při nichž je spotřebitel fakticky vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem, a tento typ smluv byl Ústavním soudem v jeho demonstrativním výčtu uveden jako specifikum řízení s možnou aplikací § 14b a. t. (srovnej s I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012). Ostatně k tomuto tématu se Ústavní soud vyjádřil ve svých četných rozhodnutích (např. IV. ÚS 1585/15 ze dne 4. 8. 2015, III. ÚS 1267/15 ze dne 25. 5. 2015), kdy aplikaci § 14b a. t. primárně ponechal právě obecným soudům, přičemž zdůraznil, že při řádném odůvodnění postupu obecným soudem se nemůže jednat o zásah do základních práv účastníka řízení, přičemž neshledal aplikaci tohoto ustanovení za protiústavní.