8 C 187/2022-31 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení celkové částky 40 000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaná dne 20. 12. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč oproti závazku žalované poskytnutou částku vrátit nejpozději do 8. 8. 2021. Žalovaná prostředky do uvedeného termínu nevrátila. Předmětná pohledávka za žalovanou byla následně postoupena smlouvou ze dne 29. 3. 2021 na společnost [právnická osoba] a dále smlouvou z téhož dne na žalobkyni. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě žalované částky, přesto žalovaná danou částku neuhradila. 2. V průběhu řízení žalobkyně navrhla změnu žaloby tak, že zákonný úrok z prodlení z žalované částky požadovala uhradit již od 23. 4. 2021 namísto původního 9. 8. 2021 a uvedla, že již ke dni 22. 4. 2021 nastala splatnost celého dluhu, neboť tohoto dne byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě žalované částky. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaná uzavřely dne 20. 12. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 59,21 % vrátit v 36 měsíčních pravidelných splátkách ve výši 2 396,97 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. 962485001 ze dne 20. 12. 2020, verifikační platbou z účtu žalované). Částka ve výši 40 000 Kč byla žalované poskytnuta dne 21. 12. 2020 (prokázáno výpisem z účtu předchůdkyně žalobkyně). Žalovaná přestala hradit sjednané splátky řádně a včas a byla proto předchůdkyní žalobkyně dvakrát upomenuta k úhradě dlužných splátek, a to upomínkami ze dne 20. 2. 2021, 22. 3. 2021 (viz upomínky). V poslední upomínce ze dne 22. 4. 2021 předchůdkyně žalobkyně využila právo zesplatnit celý úvěr, sjednané ve smlouvě a obchodních podmínkách, které jsou součástí smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni vyhotovení této výzvy, zároveň touto výzvou vyzvala žalovanou k úhradě. Na základě smlouvy o postoupení byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 9. 9. 2021). Součástí oznámení o postoupení pohledávky bylo i upozornění na možnost podání žaloby v případě neplnění a soud tak má z této listiny za prokázané i zaslání předžalobní upomínky. 6. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 7. Zaplacení žalované částky či jiné okolnosti vztahující se k základu či výši uplatněného nároku nebyly v řízení tvrzeny, tedy ani prokázány. 8. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), když k uzavření smlouvy došlo za jeho účinnosti. 9. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1751 odst. 1 o. z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 11. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle ustanovení § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 15. Podle § 95 odst. 1 o. s. ř., žalobce (navrhovatel) může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo. 16. Výrokem I. soud připustil návrh žalobkyně na změnu (rozšíření žaloby). Žalobkyně svůj návrh sice označila jako částečné zpětvzetí žaloby, svým obsahem se však jedná o rozšíření žaloby, neboť žalobkyně ve skutečnosti požaduje více, než v původním návrhu. Nejdříve žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení za období od 9. 8. 2021, změněným návrhem pak požaduje úrok již od 23. 4. 2021, tedy za delší období než původně, čímž svůj nárok ve skutečnosti rozšiřuje, neboť požadované příslušenství nyní nutně v kapitalizované podobě bude dosahovat vyšších částek. Protože jsou splněny podmínky pro připuštění změny (rozšíření) návrhu, učinil tak soud výrokem I. tohoto rozsudku. 17. Na základě provedeného dokazování soud shledal, že žaloba byla podána důvodně. Předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala žalovanou částku. Žalovaná na sjednané splátky úvěru nehradila ničeho a předchůdkyně žalobkyně tak využila sjednaného práva celý úvěr zesplatnit a požadovat okamžité splacení celé žalované částky, a to od dne následujícího po datu splatnosti celého dluhu, tedy od 23. 4. 2021. S ohledem na to, že je žalována pouze dlužná jistina se soud nezabýval tím, zda sjednaná úroková výše je v souladu s dobrými mravy, neboť úroky nebyly ze strany žalobkyně požadovány a tato otázka tak neměla pro rozhodování o požadované jistině žádný vliv. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1 879 a násl. o. z.). Soud proto podané žalobě v celém rozsahu vyhověl (výrok II.) 18. Jelikož je žalovaná v prodlení se zaplacením dlužné částky přiznal soud žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z přiznané částky (podle § 1970 o. z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Příslušenství bylo žalobkyni přiznáno tak, jak se domáhala jejím rozšířeným návrhem, neboť splatnost celého dluhu dle provedeného dokazování skutečně nastala dne 22. 4. 2021, od následujícího dne se tak žalovaná ocitla v prodlení. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 490 Kč (výrok III.). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 600 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 000 Kč sestávající z částky 2 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 000 Kč ve výši 1 890 Kč.