8 C 229/2021-66 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu domáhala zaplacení celkové částky 173 063,32 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela tato s žalovaným smlouvu o úvěru (produkt Půjčka na kliknutí č. 8736/cza10194/104687002/SU, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 185 000 Kč, žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 20,9 % p. a. ve 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 686,31 Kč. Žalovaný se dále zavázal hradit poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru nebo v ceníku, který je součástí smlouvy. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 4. 9. 2018. Žalovaný uhradil v plné výši prvních 22 částek, čímž bylo na jistinu úvěru uhrazeno 12 316,86 Kč. Splátky č. 23-120 nebyly žalovaným uhrazeny, a to ani částečně. Z důvodu neplnění splátkové povinnosti bylo žalovanému dne 11. 2. 2021 zasláno prohlášení o okamžité splatnosti dluhu. Žalovaný byl zároveň vyzván k úhradě jistiny ve výši 172 683,32 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 16 953,19 Kč, poplatků ve výši 380 Kč. Před podáním návrhu byl žalovaný k úhradě žalované částky a příslušenství vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. U žalovaného soud jeho souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání presumoval, neboť výzva byla žalovanému řádně doručena na jeho adresu v Německu prostřednictvím dožádaného německého soudu, v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 1393/2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech. Souhlas žalovaného tak byl soudem presumován dle § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Žalovaný je státním občanem Spolkové republiky Německo s pobytem v Německu, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah aplikoval podle ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení č. 1215/2012, tzv.„ Brusel I bis“), jednak nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 593/2008 (tzv.„ Řím I“), a dospěl k závěru, že podle čl. 7 bod 1) písm. a), b) nařízení č. 1215/2012 je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci, neboť v tomto řízení se jedná o nárok ze smlouvy, a předmětný závazek měl být plněn na území České republiky. Podle čl. 3 nařízení č. 593/2008, je rozhodným právem právní řád České republiky, neboť volba práva je explicitně vyjádřena v čl. XV smlouvy o úvěru. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostředky elektronické komunikace dne 4. 9. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 185 000 Kč včetně pojištění, a žalovaný se zavázal poskytnutou částku žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 20,9 % ročně a hradit měsíční pojistné ve výši 95 Kč, to vše ve 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 686,31 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci (prokázáno smlouvou o úvěru ze 4. 9. 2018). Součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně a ceník (viz obchodní podmínky). Z mimořádného výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně dne 4. 9. 2018 zaslala na bankovní účet žalovaného částku 185 000 Kč. Z přehledu složek pohledávky po splatnosti a mimořádného výpisu z účtu soud dále zjistil, že žalovaný zpočátku hradil sjednané splátky, na splátku splatnou dne 15. 9. 2020 a splátky následující však neuhradil ničeho. Žalovaný tak zůstal dlužen na jistině úvěru částku 172 683,32 Kč, na kapitalizovaném smluvním úroku částku 16 953,19 Kč a na sjednaných poplatcích a pojistném částku 380 Kč (viz mimořádný výpis a přehled složek pohledávky). Výše kapitalizovaného smluvního úroku odpovídá neuhrazeným splátkám úroků za období 15. 9. 2020 - 15. 2. 2021. Z přípisu označeného prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 11. 2. 2021 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 11. 2. 2021 a požadovala po žalovaném okamžitou úhradu dlužné jistiny, úroků a poplatků. Před podáním žaloby se žalobkyně na žalovaného obrátila předžalobní upomínkou ze dne 8. 4. 2021 (prokázáno předžalobní upomínkou včetně podacího archu). 6. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vyšla žalobkyně z průměrného obratu na účtu žalovaného ve výši 112 917 Kč a vyhodnocení výše jeho stávajících závazků, kdy žalovanému zbyl dostatečný disponsibilní zůstatek na úhradu měsíční splátky ve výši 3 686 Kč (prokázáno vyjádřením o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného). 7. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 8. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1751 odst. 1 o. z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 10. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky, čímž splnila svůj závazek ze smlouvy o úvěru, žalovaný však svou povinnost poskytnutou peněžní částku spolu s úrokem a poplatky v celém rozsahu nesplnil. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu žalobou nárokovaných částek, a to konkrétně nesplacené jistiny ve výši 172 683,32 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 16 953,19 Kč částky ve výši 380 Kč představující dlužné pojistné a poplatky. 13. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též úrok z prodlení z dlužné částky v rozsahu uplatněném žalobou (podle § 1970 o. z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 14. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 393,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 923 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 173 063,32 Kč sestávající z částky 8 060 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, žaloba) a z částky 4 030 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 050 Kč ve výši 4 420,50 Kč.