8 C 241/2022-23 — Okresní soud Praha-východ

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu dne se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 681,41 Kč s příslušenstvím uvedeným shora ve výroku I. tohoto rozsudku. K tomu uvedla, že společnost [právnická osoba], v té době pod jménem GE Money (dále jen„ banka“) a žalovaný uzavřeli dne 18. 12. 2015 smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru 18. 6. 2019 smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] na základě které banka poskytla žalovanému úvěrový rámec do výše 24 000 Kč. Čerpaná část úvěru přitom byla úročena úvěrovou sazbou ve výši 17,6 % ročně. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet minimální povinnou splátkou ve výši 480 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a banka tak využila svého práva odstoupit od smlouvy sjednaného v produktových podmínkách, které jsou součástí smlouvy o revolvingovém úvěru. Splatnost celého úvěru pak nastala dne 1. 7. 2020. Předmětná pohledávka za žalovaným pak byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 uzavřené mezi bankou a [právnická osoba] a.s., [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“) postoupena na [anonymizováno]. Z [anonymizováno] byla pohledávka za žalovaným dále postoupena na žalobkyni, a to smlouvou ze dne 21. 10. 2021. Žalobkyně na základě výše uvedeného požaduje po žalované zaplacení částky 11 681,41 Kč, která odpovídá nesplacené jistině a dále příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k plnění předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávané věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci byli vyzváni, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Součástí výzvy byla též doložka, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. I přes řádné doručení se účastníci k výzvě nevyjádřili. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: banka a žalovaný uzavřeli dne 18. 12. 2015 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši až 24 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku bance vrátit spolu s úrokem ve výši 17,6 % ročně (prokázáno smlouvou o spotřebitelském revolvingovém úvěru). Žalovaný se zavázal čerpanou část úvěru splácet v měsíčních splátkách v povinné minimální výši 2 % z úvěrového rámce, tedy ve výši 480 Kč (viz smlouva). Žalovaný nehradil sjednané minimální splátky řádně a včas a dostal se do prodlení (prokázáno výpisem z úvěrového účtu). Banka tak využila svého práva sjednaného v produktových podmínkách, které jsou nedílné součástí smlouvy, a prohlásila celý úvěr za splatný, neboť se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou jeho dluhů (viz čl. 32 produktových podmínek a smlouva). O zesplatnění celého úvěru byla žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 2. 7. 2020, k zesplatnění došlo ke dni 1. 7. 2020 (prokázáno dopisem ze dne 2. 7. 2020). Na úvěrovém účtu žalovaného byl ke dni 20. 9. 2021 konečný záporný zůstatek ve výši 11 681,41 Kč. Pohledávka za žalovaným byla nejdříve postoupena na I-Xon (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021) a I-Xon následně smlouvou ze dne 21. 10. 2021 předmětnou pohledávku postoupil na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2021, včetně seznamu pohledávek, pohledávka na řádku č. 309). Žalovaný byla o obojím postoupení pohledávky pokaždé vyrozuměn dopisem (prokázáno oznámeními o postoupení pohledávek ze dne 5. 11. 2021). Žalovaný tak zůstala žalobkyni dlužen jistinu ve výši 11 681,41 Kč (prokázáno platební historií). Žalobkyně dále nárokuje také úhradu smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Zaslání předžalobní upomínky má soud za prokázané z výzvy ze dne 10. 12. 2021 včetně podacího archu. O tom, jak banka zkoumala úvěruschopnost žalovaného, byla učiněna následující zjištění: průměrný čistý měsíční příjem žalovaného byl zjištěn ve výši 15 130 Kč a byl ověřen z běžného účtu žalovaného (viz žádost žalovaného a záznam o ověření úvěruschopnosti). Žalovaný byl dle jeho tvrzení v době uzavření úvěru ženatý, příjem domácnosti činil celkem 35 000 Kč (tato částka bankou ověřena nebyla), (viz údaje uvedené žalovaným). Výše výdajů žalovaného nebyla ze strany banky zkoumána, žalovaný pouze uvedl, že na nákladech domácnosti (v nespecifikované výši) se podílí v poměru 43,23 %. Předcházející splátkové zatížení žalovaného činilo celkem 9 738 Kč. 5. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 7. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 8. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1751 odst. 1 o. z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 10. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. S ohledem na to, že uzavřená smlouva o revolvingovém úvěru je svým obsahem smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud nejdříve tím, jak právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Předchozí splátkové zatížení žalovaného v celkové výši 9 738 Kč měsíčně soud sice hodnotí jako skutečně vysoké oproti jeho příjmům, když žalovaný měl čistý měsíční příjem ve výši 15 130 Kč a po úhradě splátek předchozích splátek zbývala žalovanému na veškeré další měsíční výdaje částka nedosahující ani 5 500 Kč. Soud však zohlednil, že výše splátky nově sjednaného revolvingového úvěru dosahovala pouze 480 Kč měsíčně a především soud zohlednil i fakt, že žalovaný je ženatý a deklaroval čistý příjem domácnosti v celkové výši 35 000 Kč. Byť tato výše příjmů nebyla ze strany banky ověřena a byla přejata pouze z tvrzení žalovaného, shledává soud, že takováto výše příjmů domácnosti manželského páru je uvěřitelná a s ohledem na výši zapůjčené částky a především s přihlédnutím k nízké výši měsíční splátky je míra pečlivosti při posouzení úvěruschopnosti ještě přijatelná a dostatečná, ač si je zajisté možné představit, že by poskytovatel úvěru postupoval i s vyšší mírou odborné péče. 13. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Banka poskytla žalovanému peněžní prostředky, čímž splnila svůj závazek ze smlouvy revolvingovém úvěru, žalovaný však svou povinnost poskytnutou peněžní částku spolu s úrokem vrátit nesplnila. Následně byla pohledávka za žalovaným na základě více smluv o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace k podání a žaloby a nárok na úhradu žalobou nárokovaných částky i sjednaného smluvního úroku. 14. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též úrok z prodlení z dlužné částky v rozsahu uplatněném žalobou (podle § 1970 o. z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a obchodní úrok sjednaný ve smlouvě. 15. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle