8 C 4/2022-23 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dlužného pojistného z pojistné smlouvy [číslo] týkající se vozu žalované Škoda Felicia, [registrační značka]. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci spolu uzavřeli dne 4. 11. 2020 smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla žalovaného Škoda Felicia, [registrační značka], v níž se žalovaná zavázala hradit sjednané pojistné ve výši 4 894 Kč ročně, splatné pololetně. Žalovaná pojistné řádně nehradila a dostala se tak do prodlení. Žalovaná pojistné neuhradila ani na základě výzev žalobkyně, v důsledku čehož pojištění zaniklo ke dni 12. 2. 2021 následkem marného uplynutí lhůty pro úhradu, stanovené žalobkyní. Za dobu trvání pojištění žalovaná dluží částku 1 925 Kč, jejíž součástí je úhrada sjednaného poplatku ve výši 300 Kč za upomínání. Žalovaná požadovanou částku dosud neuhradila, ačkoliv byla k její úhradě upomínána, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 18. 6. 2021, odeslanou žalované téhož dne. 4. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že smlouva o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla byla uzavřena v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb., zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná jako pojistník nezaplatila řádně pojistné za dobu trvání pojistné smlouvy, a proto má pojistitel právo na dlužné pojistné za dobu do zániku pojištění, které nebylo zaplaceno (§ 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 3, § 12 odst. 1 písm. e) a § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky upomínkou ze dne 21. 12. 2020, přičemž stanovila žalované lhůtu k plnění do 11. 2. 2021. Žalovaná dlužnou částku do uvedeného data neuhradila a v souladu s § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. tak došlo k zániku pojištění odpovědnosti, přičemž žalovaná zůstal žalobkyni dlužna částku ve výši 1 925 Kč, která představuje dlužné pojistné za období od 4. 11. 2020 do 12. 2. 2021. 5. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu náleží žalobkyni též požadovaný úrok z prodlení za období od 13. 2. 2021 ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů (§ 1970 o. z.), který žalobkyně ke dni 13. 9. 2021 kapitalizovala. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 994 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud přiznal náhradu nákladů řízení dle § 14b a. t., protože se jedná o soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala 50 000 Kč (viz řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 150/2021, nebo řízení vedené proti stejné žalované pod sp. zn. 7 C 9/2022).