8 C 42/2022-43 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu domáhala zaplacení celkové částky 21 347,90 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela tato s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 16,90 % p.a. a sjednanými poplatky v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z čerpané částky, tj. ve výši 1 000 Kč. Žalovaný porušil smlouvu, když se dostal do prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož žalobkyně v souladu se smlouvu prohlásila zbývající úvěr za splatný ke dni 15. 1. 2020, neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou více než 2 splátek. Žalovaný zůstal dlužen na jistině částku 19 547,90 Kč a na poplatcích částku 1 800 Kč. Žalovaný je dále povinen platit žalobkyni smluvní úrok ve výši 16,9 % ročně, který za období od 11. 1. 2019 do 24. 8. 2020 žalobkyně kapitalizovala částkou 3 011 Kč. Zákonný úrok z prodlení pak žalobkyně za stejné období kapitalizovala částkou 1 230,71 Kč. Před podáním návrhu byl žalovaný k úhradě žalované částky vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnutou částku žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 16,90 % ročně (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 11. 1. 2019). Z výpisu z bankovního účtu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně ve dnech 11. 1. 2019 a 16. 1. 2019 zaslala na bankovní účet žalovaného částku úvěru v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný přestal hradit sjednané splátky. Z článku 7.2 smlouvy soud zjistil, že v případě porušení podmínek smlouvy ze strany žalovaného vzniká žalobkyni právo na prohlášení veškerých dluhů žalovaného vůči žalobkyni za splatné. Za porušení podmínek smlouvy se dle uvedeného ustanovení smlouvy považuje mj. prodlení s úhradou více než 2 splátek. Z přípisu označeného Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 15. 1. 2020 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 15. 1. 2020. Na tuto možnost byl žalovaný předem upozorněn dopisem ze dne 14. 12. 2019. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen celkem částku 21 347,90 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 19 547,90 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 800 Kč, přičemž výše poplatků byla stranami sjednána v ceníku pro soukromou klientelu (prokázáno podklady pre súdne konanie ze dne 3. 9. 2020, ceníkem). Zaslání předžalobní upomínky má soud za prokázané výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne 27. 8. 2020 včetně podacího archu. 5. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 7. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 8. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1751 odst. 1 o. z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 10. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky, čímž splnila svůj závazek ze smlouvy o úvěru, žalovaný však svou povinnost poskytnutou peněžní částku spolu s úrokem vrátit nesplnil. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu žalobou nárokované částky včetně smluvního úroku ve výši 16,9 %, který žalobkyně za období od 11. 1. 2019 do 24. 8. 2020 kapitalizovala částkou 3 011 Kč. 13. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též úrok z prodlení z dlužné částky v rozsahu uplatněném žalobou (podle § 1970 o. z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Za období od 11. 1. 2019 do 24. 8. 2020 žalobkyně zákonný úrok z prodlení kapitalizovala částkou 1 230,71 Kč. 14. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 520 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 068 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 347,90 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 16. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b a. t. soud přistoupil, neboť tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech (viz např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 403/2019, 8 C 24/2021). Ve všech těchto řízeních se žaloby liší toliko identifikačními údaji žalovaného, daty a číselnými údaji, a proto je na místě posoudit návrh podaný v nadepsané věci jako ustálený vzor a při určení výše odměny advokáta postupovat podle § 14b a. t..