8 C 450/2021-23 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 9. 2. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 28 012,21 Kč příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela s žalovanou dne 23. 8. 2012 smlouvu o úvěru [číslo], na jejímž základě byly žalované dne 28. 8. 2012 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly všeobecné obchodní podmínky. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 16,9 % ročně vrátit formou řádných měsíčních splátek ve výši 1 239 Kč, splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje dnem 25. 9. 2012, datum poslední splátky bylo stanoveno na 25. 8. 2017. Ve všeobecných obchodních podmínkách se strany dohodly, že pro případ prodlení žalované s úhradou jakékoliv částky může žalobkyně prohlásit celý úvěr za splatný ke dni uvedenému v oznámení o zesplatnění. Jelikož nebyl úvěr žalovanou řádně splácen, prohlásila žalobkyně celý úvěr za splatný ke dni 25. 9. 2015. Žalobkyně tak po žalované požaduje úhradu nesplacené jistiny úvěru ve výši 28 012,21 Kč, smluvního úrok z jistiny ve výši 16,9 % ročně, který žalobkyně za období od zesplatnění úvěru do podání žaloby kapitalizovala částkou 1 252,39 Kč a zákonný úrok z prodlení, který za stejné období kapitalizovala částkou 688,86 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listin, byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 23. 8. 2012 smlouvu o úvěru [číslo], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč oproti závazku žalované poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 16,9 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 239 Kč, splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje 25. 9. 2012 (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 23. 8. 2012). Součástí smlouvy o úvěru byly obchodní podmínky žalobkyně (viz čl. I. 1. smlouvy a obchodní podmínky). Částka ve výši 50 000 Kč byla žalovanou čerpána dne 28. 8. 2012 (prokázáno výpisem z účtu žalované). V čl. 9 písm. d) obchodních podmínek si strany sjednaly oprávnění žalobkyně požadovat okamžité splacení celého úvěru pro případ, že se žalovaná ocitne v prodlení s placením jakékoliv částky vůči žalobkyni (viz obchodní podmínky). Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou sjednaných splátek a žalobkyně tak v souladu s obchodními podmínkami prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 25. 9. 2015 (prokázáno oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 26. 9. 2015). Žalovaná tak zůstala žalobkyni dlužna nesplacenou jistinu ve výši 28 012,21 Kč spolu s příslušenstvím tvořeným smluvním úrokem z nesplacené jistiny ve výši 16,9 % ročně, který žalobkyně za období od zesplatnění úvěru do podání žaloby kapitalizovala částkou 1 252,39 Kč a zákonným úrokem z prodlení, který za stejné období žalobkyně kapitalizovala částkou 688,86 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k plnění předžalobní upomínkou (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 2. 2. 2021 včetně podacího archu). 5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 6. Při právním posouzení věci s ohledem na přechodné ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud vycházel z ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, (dále jen„ ObchZ“), podle kterého se částí třetí řídí ObchZ bez ohledu na povahu účastníků, závazkové vztahy vyplývající mimo jiné ze smlouvy o úvěru. 7. Podle § 497 ObchZ se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 501 odst. 1 ObchZ je věřitel povinen dlužníku peněžní prostředky poskytnout, jestliže o ně byl v souladu se smlouvou požádán. Od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši (§ 502 odst. 1 ObchZ) a podle § 504 je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. 9. Pokud jde o úroky z prodlení, soud vycházel z ustanovení § 369 odst. 1 ObchZ, podle něhož, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části, je povinen z nezaplacené částky zaplatit úroky určené ve smlouvě, jinak úroky z prodlení určené předpisy práva občanského. Výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když k prodlení žalované došlo za účinnosti tohoto nařízení (§ 19 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) 10. Na základě výše uvedeného soud shledal, že žaloba byla podána důvodně, když žalobkyně a žalovaná uzavřely v souladu s ObchZ platnou smlouvu o úvěrů o úvěru. Žalobkyně splnila svoji povinnost poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, žalovaná však nesplnila svoji povinnost úvěr splácet. Žalobkyně tak v souladu s obchodními podmínkami prohlásila celý úvěr za splatný. Žalovaná i přes předžalobní výzvu zůstala žalovanou částku dlužna. Na základě shora uvedeného soud žalobě zcela vyhověl včetně požadovaného příslušenství, přičemž smluvní úrok ve výši 16,9 % ke dni podání žaloby kapitalizoval částkou 1 252,39 Kč a zákonný úrok z prodlení ke dni podání žaloby kapitalizoval částkou 688,86 Kč. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 853 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 401 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 012,21 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b a. t. soud přistoupil, neboť tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech (viz např. řízení ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 10 C 39/2019, 10 C 124/2018). Ve všech těchto řízeních se žaloby liší toliko identifikačními údaji žalovaného, daty a číselnými údaji, a proto je na místě posoudit návrh podaný v nadepsané věci jako ustálený vzor a při určení výše odměny advokáta postupovat podle § 14b a. t..