8 C 474/2021-45 — Okresní soud Praha-východ

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru [anonymizována dvě slova] č. GNN071760169. 3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Polské republice, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva a dospěl k závěru, že pravomoc a příslušnost českých soudů je dána podle čl. 17 odst. 1 písm. c) a čl. 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis) a rozhodným právem je české právo podle čl. 6 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, ze dne 17. června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 10. 9. 2015 pomocí prostředků elektronické komunikace smlouvu o úvěru [anonymizována dvě slova] č. GNN071760169, jejíž součástí byly mj. obchodní podmínky a sazebník žalobkyně. Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně dne 10. 9. 2015 žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč oproti závazku žalovaného čerpaný úvěr spolu s úrokem ve výši 9,9 % ročně vrátit v 48 měsíčních splátkách ve výši 253,15 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dvou po sobě jdoucích splátek a žalobkyně tak žalovaného nejprve vyzvala k úhradě a upozornila na možnost jejího odstoupení od smlouvy. Žalovaný nereagoval a žalobkyně tak v souladu s čl. 7 .1.1 obchodních podmínek odstoupila od smlouvy ke dni 26. 2. 2019, čímž se stal celý dluh žalovaného ze smlouvy o úvěru splatným. Žalovaný tak zůstal žalobkyni dlužen částku v celkové výši 2 792,91 Kč, která je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 2 642,91 Kč a poplatkem ve výši 150 Kč za upomínku zaslanou žalovanému. Výše poplatku byla účastníky sjednána v sazebníku. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku, žalovaný však na dluh neuhradil ničeho. 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 7. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 8. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 10. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný porušil svou povinnost mu ze smlouvy plynoucí, když poskytnutý úvěr nehradil řádně a včas a vznikla mu tak povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku v celkové výši 2 792,91 Kč, se smluvním úrokem ve výši 9,9 % ročně z dlužné jistiny (2 642,91 Kč), který žalobkyně za období od uzavření smlouvy do odstoupení od ní kapitalizovala částkou 54,11 Kč, ode dne následujícího po odstoupení od smlouvy (27. 2. 2019) pak žalobkyně požaduje nekapitalizovaný smluvní úrok až do zaplacení. Konečně žalobkyni náleží i zákonný úrok z prodlení z celkové dlužné částky ode dne následujícího po odstoupení od smlouvy (27. 2. 2019) až do zaplacení. Výše zákonného úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 792,91 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b a. t. soud přistoupil, neboť tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech (viz např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 9 C 117/2021, 35 C 387/2021). Ve všech těchto řízeních se žaloby liší toliko identifikačními údaji žalovaného, daty a číselnými údaji, a proto je na místě posoudit návrh podaný v nadepsané věci jako ustálený vzor a při určení výše odměny advokáta postupovat podle § 14b a. t.