8 C 49/2021 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť účastníci řízení se vzdali práva na odvolání proti rozsudku. 2. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25. 1. 2021 domáhala nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a to takovým způsobem, že účastníkům 1. - 3. se nevydávají do vlastnictví pozemky p. č [číslo], [číslo] v k. ú. [obec], zapsány u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ na listu vlastnictví [číslo] (dále jen„ vydané pozemky“) s tím, že výše jmenovaní (každý ve velikosti jejich spoluvlastnického podílu) mohou za vydané pozemky nebo jejich části zde vyjmenované požádat o převod jiných pozemků podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), popřípadě o peněžitou náhradu podle § 14 odst. 1 a § 16 odst. 1 zákona o půdě. Dále mělo být předmětné rozhodnutí Státního pozemkového úřadu změněno tak že účastníkům 1. - 3. se vydává do vlastnictví pozemek p. č. st. [číslo] v k. ú. [obec], zapsaný u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ na listu vlastnictví [číslo] to ve spoluvlastnickém poměru ideální ½ pro 1. účastníka a ideální ¼ pro 2. a 3. účastníka. Žalobkyně tvrdila, že předmětným rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, které bylo žalobkyni doručeno dne 26. 11. 2020, bylo rozhodnuto, že účastníkům 1. - 3. se vydávají do vlastnictví vydané pozemky, a to na základě žádosti o vydání pozemků podle § 9 odst. 1 zákona o půdě, přičemž žalobkyně je dle předmětného rozhodnutí osobou povinnou k vydání těchto pozemků. Žalobkyně je přesvědčena, že vydané pozemky byly vydány navzdory existenci překážek stanovených v ustanovení § 11 zákona o půdě. Konkrétně k jednotlivým pozemkům uvedla následující: -) pozemek p. [číslo] slouží jako asfaltová komunikace a je v katastru nemovitostí veden jako ostatní plocha se způsobem využití ostatní komunikace. Pozemek je dále využíván jako součást obytného bloku pro obyvatele [územní celek] a neexistuje žádná komunikace, která by jej v tomto ohledu mohla nahradit. -) pozemek [parcelní číslo] je veřejně využívána jako cesta spojující [územní celek] a [územní celek] a podléhá tak veřejnému užívání. Mimoto je pozemek součástí dalšího obytného bloku a představuje v blízkém okolí jedinou stavbu mimo obecní zástavbu. Vydané pozemky jsou tak dle žalobkyně zcela nezpůsobilé k vydání, jelikož jsou na nich umístěny stavby, které brání jejich lesnímu či zemědělskému využití a z toho důvodu také brání jejich vydání účastníkům 1. - 3. Vydané pozemky tak byly ze strany Státního pozemkového úřadu vydány neoprávněně. I v případě vydání pak vydané pozemky nejsou způsobilé plnit účel předvídaný restitučními předpisy a účastníkům 1. -3. na základě napadeného rozhodnutí vzniká prakticky pouhé holé vlastnictví. Účastníci, resp. jejich právní předchůdci, nadto uzavřeli s žalobcem dne 20. 12. 2013 dohodu o narovnání vztahů, ve znění dodatku č. 1 ze dne 19. 12. 2018, jejímž uzavřením účastníci jasně vyjádřili svoji vůli, že o vydání předmětných pozemků nestojí, naopak prohlašují, že se veškerých svých nároků na vydání předmětných pozemků vzdají. 3. Účastníci 1. -3. ve vyjádření uvedli, že existence jejich restitučního nároku je nesporná. [příjmení] povinnou ve smyslu § 5 zákona o půdě je žalobkyně, neboť byla vlastníkem předmětných pozemků ke dni účinnosti zákona o půdě. K charakteristice vydaných pozemků účastníci uvedli následující: -) pozemek p. [číslo] skutečně slouží k veřejnému užívání, to samo o sobě ovšem nezakládá překážku k vydání pozemku -) pozemek [parcelní číslo] je v katastru nemovitostí veden jako trvalý travní porost a je z jedné strany obklopen lesním pozemkem a z druhé strany zemědělským pozemkem a jeho zemědělské či lesní využití tak není vyloučeno. Účastníci však 1. - 3. připouští, že pozemek skutečně podléhá veřejnému užívání. Z výše uvedených důvodů tak účastníci 1. - 3. souhlasili s vydáním rozhodnutí, kterého se žalobkyně domáhala podanou žalobou, jelikož nahrazení původního rozhodnutí Státního pozemkového úřadu novým rozhodnutím ve znění požadovaném žalobou lépe naplňuje účel restitučních předpisů. 4. Státní pozemkový úřad (SPÚ) se k žalobě vyjádřil tak, že v předmětném rozhodnutí postupoval podle zákona a dohody žalobkyně s účastníky 1. - 3., přičemž do vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyní vznesena jediná námitka, a to pouze proti vydání jediného z pozemků a SPÚ této námitce vyhověl. Žalobkyně pak v této žalobě opomíjí ustanovení § 30 zákona o půdě a dále SPÚ poukazuje na skutečnost, že pozemek p. [číslo] byl zastavěn po dni účinnosti zákona o půdě a pozemek [parcelní číslo] není zastavěn. 5. Účastníci řízení učinili nesporným, že účastníci 1. - 3. jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě, kterým svědčí restituční titul uvedený § 6 zákona o půdě. Jejich restituční nárok byl uplatněn v souladu s ustanovením § 9 zákona o půdě a bylo o něm rozhodnuto dne [datum rozhodnutí] rozhodnutím SPÚ s [číslo jednací]. Účastníci učinili dále nesporným jejich popis vydaných pozemků, byť u některých pozemků se rozcházeli v názoru, zda veřejné užívání pozemků zcela vylučuje zemědělské či lesní využití těchto pozemků. Mezi účastníky bylo nesporné rovněž uzavření dohody o narovnání včetně jejích dodatků. 6. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Praha ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], byly účastníkům 1. - 3. postupem dle § 9 odst. 4 zákona o půdě jako oprávněným osobám vydány vydané pozemky. SPÚ vyšel ze zjištění, že oprávněné osoby uplatnily nárok na vydání vydaných pozemků dne [datum], tj. v zákonné lhůtě, přičemž předmětné pozemky byly ke dni vydání rozhodnutí ve vlastnictví žalobkyně. SPÚ neshledal překážky pro vydání pozemků dle § 11 odst. 1 zákona o půdě, a proto rozhodl o jejich vydání oprávněným osobám (viz rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]). Předmětné rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 26. 11. 2020. Účastníci 1. - 3. uzavřeli s žalobkyní dne 19. 12. 2018 dodatek č. 1 k Dohodě o narovnání vztahů ze dne 20. 12. 2013, v němž bylo v čl. IV. odst. 1 sjednáno, že účastníci 1. - 3. se vzdají nároků na movitý a nemovitý majetek vzniklý dle zákona o půdě, tj. movitého a nemovitého majetku, který byl v minulosti nebo je ke dni podpisu této dohody ve vlastnictví žalobkyně a o jeho vydání nepožádají, to vše s výjimkou pozemků p. [číslo] p. č. st. [číslo], budovy [adresa], která je součástí pozemku p. č. st. [číslo], pozemků p. [číslo] [parcelní číslo], vše v k. ú. [anonymizováno] (viz dodatek č. 1). O tom, jak jsou jednotlivé vydané pozemky evidovány v katastru nemovitostí, byla učiněna tato zjištění: -) pozemek p. [číslo] je veden jako ostatní plocha se způsobem využití ostatní komunikace -) pozemek [parcelní číslo] je veden jako trvalý travní porost (viz informace o pozemku) Další poznatky o povaze vydaných pozemků byly učiněny z orfotomapy a příloh dodatku [číslo] k Dohodě o narovnání vztahů. 7. Soud založil hmotněprávní posouzení věci na právní úpravě zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a to zejména ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) tohoto zákona, dle něhož pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou anebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Soud tak zohlednil, že u vydaných pozemků je možnost jejich zemědělského či lesního využití způsobem předvídaným zákonem o půdě ztížena natolik, že to hraničí s nemožností. Přihlédnout bylo třeba i k tomu, že účastníci 1. -3. uzavřeli s žalobkyní dohodu, v níž se zavázali vzdát se nároků na nemovitý majetek, který byl v minulosti ve vlastnictví žalobkyně. Rozhodnutí ve znění navrženém žalobkyní pak lépe reflektuje obsah dohody účastníků, jakož i smysl a účel zákona o půdě. S ohledem na vše shora uvedené soud dospěl k závěru, že o věci má být rozhodnuto jinak, než jak rozhodl správní orgán a proto přistoupil k tomu, že rozsudkem nahradil žalobou napadené rozhodnutí správního orgánu tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. (§ 250j o. s. ř.). 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy ve věci zcela úspěšná žalobkyně, které by jinak nále