8 C 491/2021-49 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky 60 646,68 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru reg. č. 010102252R uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne 30. 11. 2017, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 430 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 503 Kč, první splátka připadala na 12. 1. 2018, poslední pak na 12. 12. 2025. Jelikož žalovaný splátky řádně a včas nehradil, zesplatnila žalobkyně celý úvěr ke dni 12. 11. 2020. Zbylá a neuhrazená jistina úvěru odpovídala žalované částce, žalobkyně dále požadovala též zaplacení příslušenství uvedeného ve výroku I. Žalovaný přes zaslané výzvy předžalobní upomínku neuhradil na úvěr ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se na výzvu soudu nevyjádřili a soud tak předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel dne 30. 11. 2017 s žalobkyní smlouvu o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost úvěr ve výši až 430 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 9,9 % ročně prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 6 503 Kč, splatných vždy k 12. dni v měsíci. První splátka byla splatná dne 12. 1. 2018 (vše prokázáno žádostí o poskytnutí úvěru a smlouvou o úvěru). Žalovaný čerpal částku ve výši 430 000 Kč dne 1. 12. 2017 (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně). Žalovaný nesplácel sjednané splátky řádně a včas a žalobkyně tak využila práva sjednaného ve všeobecných obchodních podmínkách a prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 12. 11. 2020 (prokázáno oznámením ze dne 18. 11. 2020, všeobecnými obchodními podmínkami tvořícími nedílnou součást smlouvy o úvěru, čl. 9). Zesplatnění předcházela výzva žalobkyně ze dne 21. 9. 2020, v níž byla stanovena 30 denní lhůta k úhradě, v souladu s čl. 9 obchodních podmínek, stanovená lhůta však proběhla marně (viz výzva). Neuhrazená jistina úvěru po splatnosti odpovídala částce ve výši 60 646,68 Kč, příslušenství pohledávky je tvořeno smluvním úrokem ve výši 9,90 % a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 %. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky předžalobní upomínkou (prokázáno upomínkou ze dne 3. 11. 2021). V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo ze strany žalobkyně před poskytnutím úvěru zjištěno, že pravidelný měsíční příjem žalovaného odpovídá částce 19 000 Kč čistého, jeho pravidelné výdaje pak odpovídají částce 6 351 č (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěru). 5. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Na základě zjištěných skutečností soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na základě níž žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednanými úroky. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil řádně a včas a žalobkyně úvěr v souladu se smluvenými podmínkami zesplatnila ke dni 12. 11. 2020. Protože žalovaný dluh doposud neuhradil, dostala se ode dne následujícího po zesplatnění do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinen platit i úrok z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Stejně tak žalobkyni náleží sjednaný smluvní úrok z prodlení, a to až do zaplacení dlužné jistiny úvěru. Žalobkyně část požadovaného příslušenství za období ode dne 12. 11. 2020 do 16. 11. 2021 kapitalizovala, soud proto za toto období přiznal příslušenství v kapitalizované výši, a to v rozsahu uplatněném žalobou. Soud tak shledal žalobu zcela důvodnou. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 365,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 426 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 60 646,68 Kč sestávající z částky 3 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 520 Kč ve výši 2 419,20 Kč.