8 C 501/2021-47 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 25 000 Kč. Uvedla, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 14. 2. 2018 smlouvu o obchodním zastoupení, na jejímž základě vykonávala žalovaná jako podnikatel zprostředkovatelskou činnost pro žalobkyni. Žalovaná se ve smlouvě mj. zavázala nevypovědět či jiným způsobem nezpůsobit ukončení smlouvy v období prvních 18 měsíců od uzavření. V případě porušení této povinnosti byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalované úhradu smluvní pokuty ve výši až 30 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě dále zavázala plnit minimální produkční limit zprostředkovatelské činnosti, kdy konkrétní výše produkčního limitu byla stanovena interním předpisem žalobkyně. Žalovaná se ve smlouvě zavázala řídit interními předpisy žalobkyně a podpisem stvrdila, že s v té době platnými předpisy byla při uzavření smlouvy seznámena, s aktuálními předpisy se pak vždy mohla seznámit způsobem uvedeným ve smlouvě. V období od února 2018 do února 2019 žalovaná nesplnila produkční limit ani v jednom z čtvrtletí. Pro případ, že žalovaná nebude plnit produkční limit, bylo ve smlouvě sjednáno oprávnění žalobkyně od smlouvy odstoupit, což také žalobkyně učinila dne 19. 2. 2019. Tím došlo k porušení povinnosti žalobkyně nezpůsobit ukončení smlouvy a žalobkyně tak po žalované požaduje uhrazení smluvní pokuty ve výši 25 000 Kč, přičemž tato konkrétní výše smluvní pokuty byla stanovena dle dalšího interního předpisu žalobkyně a reflektuje náklady, které žalobkyně vynaložila na kvalifikační rozvoj žalované. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, a to i postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 14. 2. 2018 smlouvu o obchodním zastoupení, na jejímž základě se žalovaná zavázala vykonávat pro žalobkyni zprostředkovatelskou činnost (prokázáno smlouvou o obchodním zastoupení a o pomoci při správě ze dne 14. 2. 2018). V čl. VI. odst. 2 písm. q) smlouvy byla sjednána povinnost žalované plnit minimální produkční limit stanovený žalobkyní (viz smlouva). Minimální produkční limit byl pro pozici žalované (obchodník/manažer) stanoven interním předpisem na 400 CČPK za kalendářní čtvrtletí (prokázáno pracovní směrnicí č. PS 911, účinnou v období 3. 5. 2018 až 28. 3. 2019). CČPK dle definice obsažené ve smlouvě i ve směrnici představuje měrnou jednotku, která kvantifikuje výkon jednotlivých zprostředkovatelů (viz smlouva a směrnice). Minimální limit CČPK nebyl žalovanou ani jednou za celé období trvání smlouvy splněn (prokázáno přehledem výsledků žalované). Žalobkyně tak využila svého oprávnění sjednaného v čl. XI odst. 1 smlouvy a od smlouvy z důvodu neplnění minimálního produkčního limitu dne 19. 2. 2019 odstoupila (prokázáno odstoupením od smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 19. 2. 2019 včetně dodejky). Tím byla porušena povinnost žalované nezpůsobit ukončení smlouvy v prvních 18 měsících od uzavření smlouvy, sjednaná v čl. XIII odst. 6 smlouvy a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši až 30 000 Kč dle čl. XIII odst. 7 smlouvy (viz smlouva). Žalobkyně v souladu s interním předpisem č. IN [číslo] požadovala ve výzvě ze dne 10. 4. 2019 po žalované zaplacení pokuty ve výši pouze 25 000 Kč, neboť tato částka odpovídá nákladům na zaškolení žalované, stanoveným v naposledy zmíněném vnitřním předpisu (prokázáno interním předpisem č. IN [číslo], účinným v období 6. 9. 2017 do 13. 8. 2019 a výzvou k úhradě smluvní pokuty ze dne 10. 4. 2019). Žalovaná však přes předžalobní výzvu ze dne 22. 7. 2020 neuhradila na smluvní pokutu ničeho (prokázáno předžalobní upomínkou včetně podacího lístku). 5. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. Zaplacení žalované částky nebylo tvrzeno, tedy ani prokázáno. 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), když k uzavření smlouvy došlo za jeho účinnosti. 7. Podle § 2483 odst. 1 o. z., smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi. 8. Podle § 2489 odst. 1 o. z., obchodní zástupce vykonává svou činnost s odbornou péčí. Dbá zájmů zastoupeného, postupuje ve shodě s pověřením a rozumnými pokyny zastoupeného a sdělí mu nezbytné údaje, které se dozvěděl v souvislosti s plněním svých povinností a které s tímto plněním souvisí. 9. Podle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi účastníky smlouvou o obchodním zastoupení dle § 2483 o. z. Ve smlouvě byla sjednána mimo jiné povinnost žalované nezpůsobit ukončení smlouvy a pro případ jejího porušení bylo ve prospěch žalobkyně zakotveno právo požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty. Starší judikatura byla ustálená v názoru, že pokud je vznik smluvní pokuty navázán na pouhé odstoupení od smlouvy a nikoliv na porušení smluvní povinnosti, je smluvní pokuta sjednána absolutně neplatně (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 33 Odo 469/2006). Novější judikatura však smluvní pokutu pro případ odstoupení dovoluje platně sjednat za předpokladu, že důvodem pro odstoupení od smlouvy je ve skutečnosti porušení smluvní povinnosti smluvní stranou, jež je k úhradě smluvní pokuty volána (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1192/2019, ze dne 30. 10. 2019). V nyní projednávané věci je situace taková, že (i) žalovaná porušila smluvní povinnost tím, že nedodržela produkční limit, (ii) kvůli tomu žalobkyně odstoupila od smlouvy, čímž (iii) žalovaná porušila povinnost nezpůsobit ukončení smlouvy. Porušení povinnosti ad i) přitom vedlo k odstoupení od smlouvy ad ii) i k porušení smluvní povinnosti ad iii). Respektujíc naposledy citované rozhodnutí Nejvyššího soudu tak soud shledal, že ujednání o smluvní pokutě je platné, neboť vznik smluvní pokuty je navázán (primárně) na porušení smluvní povinnosti a dále (doplňkově) na přistoupení další právní skutečnosti, a sice odstoupení od smlouvy. Důvodnost žalobního nároku tak byla prokázána. Výši smluvní pokuty shledává soud jako přiměřenou, když odpovídá nákladům spojeným s prohlubováním kvalifikace žalované. 11. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též úrok z prodlení z dlužné částky v rozsahu uplatněném žalobou (podle § 1970 o. z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyni dle § 3 citovaného nařízení vlády náleží i paušální náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Ač žalovaná v tuto chvíli není podnikající osobou, v době vzniku pohledávky podnikatelem byla a přiznání paušální náhrady žalobkyni je tak namístě, když uplatněná pohledávka vyplývá ze vzájemných vztahů podnikatelů. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 702 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 250 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 13. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b a. t. soud přistoupil, neboť tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech (viz řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 285/2021, 7 C 144/2021, 3 C 409/2019). Ve všech těchto řízeních se žaloby liší toliko identifikačními údaji žalovaného, daty a číselnými údaji, a proto je na místě