8 C 51/2022-31 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) 2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 25. 10. 2021 domáhala zaplacení částky 1 035 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému, za jízdu vlakem společnosti [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) dne 3. 3. 2021. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Dne 3. 3. 2021 cestoval žalovaný vlakem [číslo] provozovaným [anonymizováno] ve směru [obec] a průvodčímu se na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem. Tímto porušením přepravního řádu vznikla žalovanému povinnost uhradit [anonymizováno] jízdné ve výši 35 Kč dle platného tarifu [anonymizováno] a dále přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč Smlouvou ze dne 8. 9. 2021 [anonymizováno] převedly oprávnění požadovat zaplacení těchto částek na žalobkyni. Ta žalovaného vyrozuměla o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou ze dne 14. 9. 2021 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný však neuhradil ničeho. 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 7. Soud založil hmotněprávní posouzení věci na právní úpravě § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“) ve spojení s ustanovením § 37 odst. 5 písm. c) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, § 3 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Podle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb. je cestující povinen se pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění (tj. po dobu jízdy ve vozidle) prokázat platným jízdním dokladem. Žalovaný, který využil prostředků hromadné dopravy, nedoložil, že řádně zaplatil jízdné, a vznikla mu tak povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně kromě základního jízdného i přirážku, a to ve výši dle smluvních přepravních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně jakožto dopravce (§ 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb.). Jelikož žalovaný neplnil z řádného závazkového právního vztahu, je žaloba důvodná, a proto bylo rozhodnuto o jeho povinnosti zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně úroků z prodlení z dlužné částky podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby je dána na základě postoupení pohledávky podle § 1879 a násl. o. z. Ač žalobkyně v oznámení o postoupení pohledávky uvedla nesprávné datum uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, byl žalovaný dle názoru soudu dostatečně vyrozuměn o postoupení pohledávky. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 035 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.