9 C 113/2021 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky a příslušenství, specifikovaných výše ve výroku I., to vše z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků ve výši 5 000 Kč se splatností 17.3.2008. 3. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, a proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah – podle ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“) – aplikoval co do určení příslušnosti úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a dospěl k závěru, že dle tohoto ustanovení je dána jeho pravomoc i příslušnost zdejšího soudu k rozhodnutí věci, neboť osoba, která má bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost může být žalována u soudů tohoto členského státu, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn (článek 6 a 7 nařízení č. 1215/2012). Podle článku 4 odstavce 1 a 2 Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy ze dne 19.6.1980 (zveřejněné pod č. 64/2006 Sb. m. s.), dále jen„ Římská úmluva“ je rozhodným právem v daném případě právo České republiky, když předmětem smlouvy (jak bude uvedeno dále) je poskytnutí půjčky, která byla realizována v České republice, ve vztahu k žalovanému jako spotřebiteli,. který měl v době poskytnutí půjčky (rok 2007) bydliště v České republice a půjčka měla být splněna v České republice, tedy smlouva nejúžeji souvisí právě s Českou republikou, když nejsou naplněny podmínky pro volbu jiného práva dle článku 5 odstavce 3 Římské úmluvy. 4. Z předložených listin byl zjištěn následující skutkový stav (ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 11.6.2007, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6.1.2021 vč. podacího lístku a předžalobní výzvy ze dne 28.6.2021 vč. podacího lístku): Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela se žalovaným dne 11.6.2007 smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky v hotovosti v den uzavření smlouvy ve výši 5 000 Kč. Peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem výši 3 200 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 40ti měsíčních splátkách po 205 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17.3.2008. Žalovaný neuhradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 15.7.2008 a ke dni 22.1.2009 činila dlužná jistina částku 1 740,85 Kč a dlužný poplatek 1 114,15 Kč. Pohledávka včetně příslušenství byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 ze společnosti [právnická osoba], [IČO], na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6.1.2021. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k uhrazení dlužné částky, ten však na výzvu nereagoval a na dlužnou částku ničeho neuhradil. 5. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto předmětný závazkový právní vztah posuzoval podle předpisů platných ke dni jeho vzniku, tj. ke dni 11.6.2007. 6. Podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Podle ustanovení § 657 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. 8. Postoupení pohledávky ze společnosti [právnická osoba], [IČO], na žalobkyni pak soud posuzoval podle předpisů platných ke dni uzavření předmětné smlouvy, tj. je dni 18.12.2000. 9. Podle § 1879 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle odst. 2 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 10. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce podle ustanovení § 657 a násl. obč. zák., na základě níž žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou půjčku i s dohodnutým poplatkem. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas, dluh do dne sjednané splatnosti neuhradil, dostal se tak do prodlení (§ 517 odst. 1 obč. zák.), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák.), a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, tj. 23.7.2008. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby je dána na základě postoupení pohledávky podle § 1879 a násl. o. z. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I.). 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), náleží odměna ve výši 200 Kč, a dle § 14b odst. 5 AT náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a za písemné podání nebo návrh ve věci samé) a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. 12. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).