9 C 77/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 20.4.2022 domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku stanovenou ve výroku I. Tvrdila, že dne 16.12.2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet], jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, a na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr na sporožirovém účtu až do sjednaného limitu 20 000 Kč. Žalovaný se čerpaný úvěr zavázal vrátit spolu s úrokem 16,90 % ročně, související poplatky a zajistit po celou dobu trvání úvěrového závazku, aby výše kreditního obratu vypočtená za období 3 bezprostředně po sobě následujících kalendářní měsíce dosáhla alespoň 150% aktuálního limitu kontokorentu. Žalovaný byl oprávněn poskytnutý kontokorent na svém účtu průběžně čerpat výběry hotovosti a bezhotovostními platbami s tím, že nesměl přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku a měl povinnost poskytnutý kontokorent v celé výši splatit nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru s tím, že úplným splacením kontokorentu žalovaný automaticky nabyl možnost opět kontokorent za sjednaných podmínek čerpat. Protože žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas, když na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který žalovaný neuhradil ani na výzvu žalobkyně ze dne 1.7.2021, vypověděla žalobkyně smlouvu a pohledávku za žalovaným převedla na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků č. [bankovní účet]. Celkový dluh žalovaného ve výši 22 542,94 Kč se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 20 000 Kč, poplatků ve výši 2 542,94Kč, úroku ve výši 1 407,70 Kč a úroku z prodlení ve výši 2 154,13 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 16,50% ročně ode dne 22.2.2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 101 odst. 4 a § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se mít podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, následně podáním ze dne 3.6.2022, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení řádně doručeno. 4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci. Žalobkyně dne 16.12.2019 uzavřela se žalovaným Rámcovou smlouvu o finančních službách a téhož dne uzavřela se žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru [číslo] jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky a Ceník žalobkyně, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč s úrokem 16,90 % ročně (prokázáno Rámcovou smlouvou o finančních službách, Smlouvou o kontokorentním úvěru [číslo] Všeobecnými obchodními podmínkami a Ceníkem žalobkyně). Žalovaný se čerpaný úvěr zavázal vrátit spolu s úrokem 16,90 % ročně do jednoho roku ode dne počátku využívání úvěru (prokázáno Smlouvu o kontokorentním úvěru [číslo]). Žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, ač o to byl žalobkyní upomínán, úvěr byl proto ke dni 1.7.2021 zesplatněn a pohledávka z úvěrového účtu byla převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků č. [bankovní účet] (prokázáno upomínkou ze dne 12.5.2021, poslední výzvou před podáním žaloby ze dne 1.7.2021, vč. dodejky, a výpisy z účtu za období od 1.9.2020 do 30.6.2021). Dlužná částka nebyla uhrazena ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 24.2.2022 (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 24.2.2022, vč. kopie podacího archu). 5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Na základě zjištěných skutečností soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky a žalovanému vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky ve stanovené lhůtě. Zatímco žalobkyně svou povinnost vyplývající ze smlouvy splnila a umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky v dohodnuté výši, žalovaný svoji povinnost poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit z nich úroky nesplnil. Proto je nárok žalobkyně dán včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., neboť je žalovaný v prodlení s peněžitým plněním; výše úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 354 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 902 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 1 odst. 2, 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT”) z tarifní hodnoty ve výši 22 542,94 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 11. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).