9 C 85/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 18. 5. 2022 domáhala zaplacení částky 2 435 Kč s příslušenstvím z titulu pojistné smlouvy [číslo] o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla tovární značky Ford, [registrační značka]. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v samotném návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 5. Žalovaný je státním příslušníkem Rumunska, a proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu. Soud na daný vztah – podle ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZMPS“) – aplikoval co do určení příslušnosti úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a dospěl k závěru, že dle tohoto ustanovení je dána jeho pravomoc i příslušnost zdejšího soudu k rozhodnutí věci, neboť osoba, které má bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, může být žalována u soudu tohoto členského státu (článek 4 nařízení č. 1215/2012), přičemž žalovaný má trvalé bydliště na území České republiky, a to na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Pokud jde o rozhodné právo, je jím právo české, a to dle článku 7 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 (tzv. Řím I). 6. Z předložených listin (pojistná smlouva [číslo] sazebník poplatků, upomínka ze dne 8. 9. 2021, vč. kopie dodejky a informace o sledování zásilky, oznámení o zániku pojistné smlouvy ze dne 3. 11. 2021, předžalobní upomínka ze dne 25. 11. 2021, vč. informace o sledování zásilky, a předžalobní upomínka ze dne 1. 2. 2022, vč. kopie podacího archu) soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně, jako pojistitel, a žalovaný, jako pojistník, uzavřeli dne 19. 6. 2020 pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motorového vozidla tovární značky Ford, [registrační značka], s počátkem pojištění dne 19. 6. 2021 a pojistným ve výši 5 181 Kč ročně splatným jednorázově, přičemž pojistné bylo od 19. 6. 2022 žalobkyní zvýšeno na částku 5 731 Kč. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 19. 6. 2021, a to ani po urgenci žalobkyně. Z důvodu nehrazení pojistného tak došlo zániku pojistné smlouvy ke dni 1. 11. 2021. Za období od 19. 6. 2021 do zániku pojištění, tj. do 1. 11. 2021, činí dlužné pojistné částku 2 135 Kč. Žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzýván k úhradě dlužného pojistného, v důsledku čehož vznikl žalobkyni nárok na úhradu nákladů spojených s upomínáním ve výši 300 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. vyzván k úhradě dlužných částek. 7. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 8. Věc byla posouzena podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.), § 2779 o. z., § 2782 a 2783 o. z. a podle § 3, § 12 odst. 1 a § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Žalovaný uzavřel s žalobkyní pojistnou smlouvu, na základě níž se zavázal platit žalobkyni za poskytnuté pojištění roční pojistné. Jelikož žalovaný neplnil z řádného závazkového právního vztahu (pojistné smlouvy), je povinen za dobu od 19. 6. 2021 do zániku pojištění, tj. do 1. 11. 2021, zaplatit pojistné, neboť pojistitel má za pojistnou dobu právo na pojistné (§ 2782 o. z.). Žalovaný nezaplatil příslušné pojistné ve lhůtě splatnosti, proto se dostal ode dne následujícího po splatnosti (tj. od 20. 6. 2021) do prodlení (§ 1968 o. z.), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak shledal žalobu zcela důvodnou. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT”), z tarifní hodnoty ve výši 2 435 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).