9 C 95/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 28.2.2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 630 Kč jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo [registrační značka], VIN: [anonymizováno] za dobu od 11. 05. 2021 do 31. 07. 2021 (ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem), včetně nákladů na uplatnění pohledávky a zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z předložených listinných důkazů (výzva k úhradě ze dne 21. 10. 2021, upomínka ze dne 27. 1. 2022 a 24. 2. 2022, předžalobní upomínka ze dne 26. 4. 2022 včetně podacího lístku) soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný byl provozovatelem vozidla [registrační značka], VIN: [anonymizováno] (objem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3) v době od 11. 05. 2021 do 31. 07. 2021, v uvedené době ohledně tohoto vozidla neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem. Příspěvek za nepojištěné vozidlo nezaplatil, ač byl k tomu vyzván žalobkyní výzvou ze dne 21. 10. 2021 (ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy) a ač byl o zaplacení upomínán upomínkami ze dne 27. 1. 2022 a 24. 2. 2022a předžalobní výzvou ze dne 26. 4. 2022 Náklady na vymáhání činí 300 Kč, k jejich zaplacení byl žalovaný vyzván spolu s dlužnou částkou. 4. Žalovaný je státním příslušníkem Bulharska, a proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu. Soud na daný vztah – podle ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění (dále jen„ ZMPS“) – aplikoval co do určení příslušnosti úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a dospěl k závěru, že dle tohoto ustanovení je dána jeho pravomoc i příslušnost zdejšího soudu k rozhodnutí věci, neboť osoba, které má bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, může být žalována u soudu tohoto členského státu (článek 4 nařízení č. 1215/2012), přičemž žalovaný má trvalé bydliště na území České republiky, a to na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Dále soud aplikoval nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy, na základě kterého bylo jako rozhodné právo určeno právo České republiky, jelikož následek v podobě vzniku povinnosti zaplatit příspěvek žalobci z titulu neuzavření povinného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se váže k vozidlu registrovanému v České republice (článek 4 ve spojení s článkem 2 nařízení č. 864/2007). 5. Na základě těchto skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalovaný porušil povinnost, která mu vyplývala z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), a totiž uzavřít pro vozidlo [registrační značka], VIN: [anonymizováno] pojištění o odpovědnosti z provozu vozidla, a to v období od 11. 05. 2021 do 31. 07. 2021. Z těchto důvodů vznikla žalovanému jako provozovateli tuzemského vozidla (ve smyslu § 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek a náklady spojené s uplatněním této pohledávky (§ 4 odst. 1, odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Výše poplatku je odvozena od počtu dní, kdy nebylo povinné pojištění sjednáno (§ 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Za každý den je vlastník osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3 včetně (tedy vozidla, jehož se toto řízení týká) povinen žalobkyni zaplatit částku 65 Kč (§ 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Pro vůz žalovaného nebylo sjednáno pojištění po dobu 82 dnů, celková výše poplatku tak činí 5 330 Kč. Výše nákladů na vymáhání této pohledávky pak činí 300 Kč (§ 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Vzhledem k tomu, že žalovaný byl se splněním svého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 342 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 7. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.; náhrada nákladů řízení na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).