11 C 116/2022-88 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru, kterou dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], sídlem [adresa], [číslo], [země], IČO [číslo] (dále též„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a na základě které žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 19 899,76 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum]. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] spolu se seznamem postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřována lustrací z veřejně dostupných databází. Právní předchůdkyně žalobkyně dále vyšla z tvrzení žalovaného, že má pravidelný měsíční příjem a že je schopen zápůjčku splatit. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] spolu se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru a obchodními podmínkami [právnická osoba] [příjmení] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela prostřednictvím elektronických prostředků s žalovaným smlouvu, dle které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 80 000 Kč; žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s úroky a poplatkem za čerpání. Úvěr byl poskytnut na období 1 roku. 5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] ve výši 8 000 Kč, ze dne [datum] ve výši 7 000 Kč a ze dne [datum] ve výši 600 Kč soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 15 600 Kč. 6. Z transakční historie soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 15 600 Kč a že žalovaný uhradil právní předchůdkyní žalobkyně celkově částku 13 019 Kč. 7. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně její přílohy (konkrétně položky označené jménem žalovaného a dále [číslo] [rodné číslo], [variabilní symbol], výše pohledávky [číslo]), oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], výzvy k úhradě, včetně podacího archu, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn, přičemž žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů. 8. Z nedatované upomínky právní předchůdkyní žalobkyně soud nic pro věc podstatného nezjistil, neboť tato upomínka není datována, není k ní přiloženo ani potvrzení o odeslání. 9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 600 Kč, přičemž ohledně schopnosti splácet úvěr vycházela pouze z veřejně dostupných databází a tvrzení žalovaného„ že má pravidelný měsíční příjem“ a že„ je schopen zápůjčku splatit“. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala ke splacení dluhu upomínkou ze dne [datum]. 10. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), jelikož veškeré rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti. <i>11. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.</i> 14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. 15. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít v žádném ohledu za splněnou povinnost žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, neboť poskytovatel úvěru nemůže toliko spoléhat na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám musí tyto údaje prověřit, případně si je nechat od žadatele doložit – a z těchto doložených listin musí vyvodit závěry (nestačí toliko formální vyžádání si listin). Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. 16. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). 17. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru ve výši 2 581 Kč (bez smluvních úroků, pokut a poplatků). Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 1958 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž ohledně data prodlení vycházel soud z upomínky ze dne 23. 6. 2021, přičemž žalovaný měl plnit do 3 dnů (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 18. Ačkoli měl převážný procesní úspěch v tomto řízení žalovaný, dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly (výrok III).