22 C 264/2022-214 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně podala soudu žalobní návrh, jímž se domáhala úhrady škody způsobené žalovaným, když zcizil bez souhlasu a vědomí žalobkyně vozidlo, jehož byli žalobkyně a žalovaný spoluvlastníky. Žalobkyně tvrdila následující. Matka žalovaného a teta v rámci dědického řízení uzavřely dohodu ohledně předmětného automobilu a následně matka žalovaného s oběma účastníky, respektive se všemi zúčastněnými, se dohodla, že polovina automobilu bude jimi uhrazena a takto bude kompenzován podíl sestry matky žalovaného a ona sama jim de facto daruje hodnotu vozidla v hodnotě 150 000 Kč. Sestře matky účastníci uhradili částku 130 000 Kč žalobkyně a částku 20 000 Kč žalovaný. Pokud byla následně uzavřena kupní smlouva, tak tato byla uzavřena pouze z formálních důvodů, ze strany matky žalovaného se jednalo o dar. Automobil byl ve spoluvlastnictví obou účastníků. Pokud byla žalobkyně uvedena v technickém průkazu jako provozovatel, tak účastníci se dohodli, že budou spoluvlastníci, přičemž do technického průkazu se spoluvlastnictví nezapisuje. Tedy spoluvlastnictví účastníků k předmětnému automobilu bylo promítnuto tímto zápisem, kdy žalobkyně byla uvedena jako provozovatel vozidla. Auto bylo následně prodáno za 320 000 Kč, což je částka, z níž při určení svého nároku žalobkyně vychází. To znamená, že je třeba vycházet z této částky, poté odečíst vnos, vydělit dvěma a následně vnos opět přičíst. Výzva žalobkyní žalovanému byla doručena, žalovaný na ni reagoval, tudíž je zřejmé, že je důvodný i nárok na příslušenství, tak jak žalobkyní byl vyčíslen. Co se týká započtení hodnoty příslušenství automobilu, čtyři pneumatiky, tak lze započíst splatné pohledávky a existující. To znamená, že pokud žalovaný započítává svoji pohledávku na pohledávku žalobkyně, uznává tím v podstatě její existenci. Protože pokud by tato pohledávka nebyla existující, nebylo by na co pohledávku žalovaného započíst. Samotný nárok žalovaného žalobkyně popírá, je zřejmé, že žalovaný nemá žádné důkazy k tomu, že vůbec žalobkyně nějaká kola držela. Žalobkyně odkazuje výzvu právního zástupce ze dne 30. 5. 2022, kdy v této nejsou žádná kola uvedena. Pokud by si žalovaný byl vědom, že kola žalobkyně drží a pokud by se jich i nadále domáhal, nepochybně by toto ve své výzvě uvedl, což neučinil.2. Žalovaný k návrhu tvrdil následující. Žádná dohoda ohledně předmětného vozidla nebyla uzavřena, popírá, že by účastníci byli spoluvlastníky předmětného vozidla. Ve vztahu k matce žalovaného , jméno FO, zájem o vlastnictví vozidla projevil žalovaný. Tato chtěla být s vnučkou , Anonymizováno, užším kontaktu, předmětný automobil by dle ní měla mít , Anonymizováno, . Nebylo to ale možné, protože byla nezletilá, tak jí nadále bylo lhostejné, čí auto bude. Chtěla, aby auto užívala celá rodina. Následně ale uzavřela kupní smlouvu pouze s žalovaným. Ve vztahu k , jméno FO, žádné uzavření dohody není možné zjistit. Tato nebyla ani příliš v kontaktu s účastníky, pouze věděla, že sestra chtěla být ve větším kontaktu se svojí vnučkou. I z technického průkazu lze dovodit, že auto darovala , jméno FO, , Anonymizováno, , tedy žalovanému, a pokud zde byla uvedena žalobkyně, tak pouze jako provozovatel a pouze z toho důvodu, aby účastníci měli úsporu na parkování. Tedy automobil nabyl do výlučného vlastnictví žalovaný. Žalovaný není ve sporu pasivně legitimován. Žalobkyně měla svůj návrh uplatnit proti jiné osobě, zejména proti , jméno FO, . Žalovaný uplatnil kompenzační námitku pro částku 30 000 Kč, s tím, že příslušenstvím automobilu byly čtyři pneumatiky, které nabyl do svého výlučného vlastnictví. Pneumatiky tedy byly jeho, proto se domáhá částky, respektive kompenzace, v hodnotě 30 000 Kč.3. Návrh byl podán Obvodnímu soudu pro Prahu 5, který usnesením čj. , spisová značka, ze dne , datum, vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že věc bude postoupena Okresnímu soudu Praha – východ jako soudu místně příslušnému.4. Ještě před prvým jednáním ve věci učinila žalobkyně částečné zpětvzetí žalobního návrhu. Dle jeho obsahu, se žalobkyně nadále domáhá úhrady částky 215 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 215 000 Kč od 10. 5. 2022. Pro úplnost soud konstatuje, že podání žalobkyně hodnotí dle jeho obsahu tak, že žalobní návrh byl vzat zpět pro částku 120 000 Kč i s příslušenstvím, ačkoliv žalobkyně uvedla, že návrh bere zpět pouze co do částky 120 000 Kč a neuvedla, že tak činí včetně příslušenství, když následně explicitně uvádí, že navrhuje vydání rozhodnutí ve věci, jímž by žalovanému byla uložena povinnost plnit částku 215 000 Kč s ročním úrokem z prodlení 11,75 % z částky 215 000 Kč do zaplacení, z čehož je zcela jednoznačně zřejmým, že žalobkyně se nedomáhá plnění úroku z prodlení z částky 120 000 Kč. K dotazu soudu, zdali žalobkyně měla vůli omezit žalobní žádání v částce 120 000 Kč včetně příslušenství tvořeného úrokem z prodlení, žalobkyně při jednání soudu výslovně uvedla, že její vůlí bylo nadále se nedomáhat úhrady částky 120 000 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 11,75% od 10. 5. 2022. Ve vztahu k této části řízení tedy bylo rozhodnuto dle § 96, odst. 1, 2, 3, 4 o. s. ř. tak, že řízení se zastavuje, když zpětvzetí bylo učiněno ještě před jednáním ve věci samé, výrok I. tohoto rozsudku.5. Skutková zjištění:6. , jméno FO, je matka žalovaného, žalobkyně byla jeho přítelkyně. V červenci 2021 zemřel otec svědkyně. Vše dědily se sestrou , jméno FO, , každá jednou polovinou. Dohodly se pro účely dědického řízení, byla to výlučně dohoda dědiček, žádný posudek se nezadával, že auto má hodnotu 300 000 Kč. Pokud následně byla uvedena v řízení o pozůstalosti částka 320 000 Kč, tak to bylo pouze proto, že to takto uvedla notářka, ale dědičky respektovaly původní dohodu o částce 300 000 Kč. Dědictví se určitou dobu projednávalo, automobil byl odstavený, nikdo jej neužíval. V řízení o pozůstalosti bylo konečné rozhodnutí vydáno v lednu 2022. Nicméně již v říjnu 2021 dědičky řešily, jak s automobilem naložit. Svědkyně ani sestra neměly o automobil zájem, auto bylo odstavené, přitom bylo třeba, aby se s ním jezdilo. Projevil o něj zájem žalovaný, svědkyně s tím souhlasila. Dohoda s , jméno FO, v rámci řízení o pozůstalosti byla taková, že vůz zdědí svědkyně, aby následně bylo jednodušší řešení situace ohledně automobilu, protože již v říjnu 2021 byla učiněna dohoda, že vůz převezme žalovaný s žalobkyní. Důvod, proč se svědkyně rozhodla, že vůz účastníci převezmou, je ten, že chtěla být v častějším kontaktu se svojí vnučkou , jméno FO, . Veškeré dohody byly činěny ústně, nic nebylo sepsáno písemně. Když svědkyně s účastníky začala komunikovat o tom, jak naložit s automobilem, řekla jim, že by automobil měla dostat vnučka , jméno FO, , chtěla, aby auto dostala vnučka. Jediný důvod, proč vůz nedostala, byl ten, že byla nezletilá, kdy svědkyně si pouze z tohoto důvodu uzavřela, že vůz nemůže vlastnit. Za této situace tak již bylo svědkyni lhostejné „jak oni si to udělají“. Její motivace při převodu vlastnictví byla taková, že vnučku, která se narodila , datum, , uvidí častěji, když budou mít účastníci auto. Za období od roku 2020 ji viděla pouze pětkrát, což si pamatuje, protože účastníci ke svědkyni nejezdili, vždy jela pouze svědkyně k nim. A toto také byla její motivace, aby souhlasila s tím, že dostanou auto. Jak si to dohodnou, neřešila. Nakonec situace byla taková, že automobil v říjnu 2021 účastníci odvezli a až do ukončení dědictví v lednu 2022 s ním jezdili. V dědictví bylo rozhodnuto tak, že svědkyně zdědila auto, kdy dohoda byla taková, že se vyplatí sestra , jméno FO, . Polovina vozidla, která připadala svědkyni, byl to její dar účastníkům, když svědkyně se této části auta vzdala, aniž by jí účastníci cokoliv uhradili. Druhá polovina vozidla, za níž byla povinna uhradit sestře na vypořádání dědictví částku 150 000 Kč, měli dle dohody sestře za ní zaplatit účastníci. Jakým způsobem úhradu se sestrou dohodli, neví. Následně za žalovanou přijel žalovaný a sepsali kupní smlouvu na částku kupní ceny 1 000 Kč. Svědkyni bylo jedno, jaká listina se sepíše, mechanik jí poradil, ať napíše kupní smlouvu, mohla napsat i darovací smlouvu, vycházela ale z rady mechanika. Vnímala to tak, že automobily se kupují. Tato listina byla sepsána s žalovaným pouze proto, že přijel. Již předtím o věci hovořila telefonicky s žalobkyní, ta však přijet nemohla. Co se týká toho, jaká byla její vůle ve vztahu k tomu, kdo bude vlastníkem vozidla, tak vozidlo dala účastníkům do společného užívání, a to jich obou. V této době byl vztah účastníků fungujícím, proto možné problémy neřešila. Pokud sepsala kupní smlouvu s žalovaným, bylo to pouze proto, že přijel žalovaný a kupní smlouvu svědkyni předložil k podpisu. Pokud by takto přijela žalobkyně, byla by v listině uvedená žalobkyně. Jediným účelem této listiny bylo to, aby již svědkyně nebyla zapsána v registru vozidel. Dopis, který je součástí spisu na čl. 18 spisu napsala a odráží její vůli, to, co je zde napsáno, napsat chtěla. S žalovaným je především v tel