22 C 311/2021-146 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně podala soudu návrh, jímž se domáhala rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů. Tvrdila, že manželství účastníků uzavřeno 27. 8. 2010 před , právnická osoba, , adresa, nad , jméno FO, . Rozvedeno bylo rozsudkem čj. , spisová značka, Okresního soudu Praha – východ ze dne 30. 8. 2019, právní moc dne 16. 9. 2019. K uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů nedošlo.2. Žalovaný k návrhu uvedl následující. Žalobkyně v měsíci lednu roku 2019 dobrovolně odešla ze společné domácnosti, když navázala známost s jiným mužem, přičemž nezletilé děti , Anonymizováno, ve věku , Anonymizováno, let a , Anonymizováno, ve věku , Anonymizováno, let zanechala v péči žalovaného bez jakéhokoli finančního přispění. Péči o nezletilé děti žalovaný zajišťoval sám, žalobkyně zablokovala přístup ke společnému účtu vedený na její jméno. Protože žalovaný zůstal s dětmi sám bez finančních prostředků, vypověděl smlouvu o stavebním spoření, kde bylo naspořeno 30 000 Kč, kteroužto částku použil výhradně na potřeby dětí, pro překlenutí období od ledna 2019 do rozvodu dne 16. 9. 2019, kdy žalobkyni určeno výživné pro nezletilé děti. Do června roku 2019, kdy došlo k rozvodu, měla žalobkyně přístup do společné domácnosti, postupně odvážela některé věci, například nádobí, obrazy, mixér, kdy uvedla, že si vzala vše, co chtěla, ostatní nechává pro potřeby dětí. Žalobkyně byla v období let 2008 - 2014 na mateřské dovolené, veškerý chod domácnosti byl financován z výplaty žalovaného zasílané na společný účet a darů od rodičů. Výdělky žalovaného po dobu trvání manželství byly přibližně 300 000 Kč - 450 000 Kč ročně. Žalobkyně se kromě určeného výživného žádným způsobem finančně nepodílí na pořízení oblečení, společenského vyžití (kroužky, hory, školy v přírodě), ostatních potřebách nezletilých dětí. S odkazem na tvrzení žalovaného k jednotlivým položkám společného jmění manželů považuje žalovaný společné jmění za vypořádané. Co se týká stavebního spoření, tak jak bylo v úvodu zmíněno, bylo plnění vybráno a použito na úhradu nákladů z důvodu blokace společného účtu. Položky movitých věcí k vypořádání byly pořízeny v roce 2013, venkovní gril, lednička, robot, televizor, ostatní v roce 2014, nábytek, v roce 2017, venkovní nábytek, jsou tudíž po záruční době. Nevlastní doklady o výši jejich pořizovací ceny. Tyto věci jsou mnoho let používané a některé z nich jsou součástí nemovitosti. Nedokáže vyčíslit jejich hodnotu, nadto veškeré zařízení bylo žalobkyni při jejím odchodu ze společné domácnosti nabídnuto. Nabídka k převzetí věcí byla žalobkyní odmítnuta s tím, že věci zanechává pro potřeby dětí. Žalovaný dále uplatnil vzájemný návrh, když se domáhá úhrady částky na výstavbu boxů pro ustájení koně žalované, ve vztahu k ostatním položkám, které zmínil ve svém vyjádření k žalobě, výslovně uvedl, že jejich vypořádání se nedomáhá, pro rozhodnutí ve věci je neuplatňuje.3. Skutková zjištění:4. Předně bylo třeba hodnotit, zdali došlo k vypořádání společného jmění dohodou, a to ohledně movitých věcí, kteréžto tvrzení uplatnil žalovaný. Stranám sporu bylo dáno poučení dle § 118a, odst. 1, 3, o. s. ř., nechť doplní skutková tvrzení, tak, že uvedou, zdali tvrdí, že došlo k dohodě o vypořádání v části movitých věcí, kdy a jak byla uzavřena, jak byl tento projev vůle stran realizován. K prokázání tvrzení, že byla dohoda uzavřena, musí žalovaný označit důkazy. V návaznosti na tuto výzvu žalobkyně setrvala na tvrzení, že nedošlo k dohodě ohledně všech movitých věcí tak, jak tvrdí žalovaný. Učinila nesporným, že některé movité věci převzala, jednalo se však o věci nabyté za prostředky výlučného vlastnictví nebo ty věci společného jmění manžel§, které potřebovala. Co se týká toho, jaký byl projev vůle účastníků ohledně movitých věcí, tak žalobkyně tvrdí, že k dohodě nedošlo ve vztahu ke všem věcem společného jmění manželů, k čemuž odkazuje protokol ze dne 27. 3. 2019 MěÚ , adresa, , který popisuje situaci, kdy si žalobkyně chtěla z domácnosti odvézt nějaké movité věci, přičemž došlo ke konfliktu, kterému byla účastna i matka žalovaného. Žalovaný setrval na stanovisku, že došlo k dohodě ohledně vypořádání movitých věcí s tím, že dohoda byla uzavřena tak, že žalobkyně v průběhu roku 2019, leden až červen, měla přístup do domu, z nějž odvážela věci, které tvořily mj. i vybavení domácnosti, nádobí, obrazy, mixér, apod. Žalovaný nabídl žalobkyni uzavření dohody ohledně movitých věcí, nabídl žalobkyni, že může převzít automobil, toto však žalobkyně odmítla, namítala, že nebyl uhrazen leasing.5. Ve věci nelze uzavřít, že došlo k uzavření dohody o vypořádání movitých věcí, a to již dle skutkových tvrzení stran. Aby bylo možné uzavřít, že došlo k uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů, či jeho části, zde ohledně movitých věcí, muselo by být tvrzeno a následně prokázáno, že strany sporu projevily shodnou vůli a tuto realizovaly, musí být zřejmým, že došlo ke shodě stran a jak konkrétně strany ujednaly. Zde však již z tvrzení žalovaného se podává, že k tomuto nedošlo. Žalovaný uzavření dohody odvozuje pouze z toho, že žalobkyně odvezla z místa posledního společného bydliště určité movité věci. Toto však není dohodou, souhlasně projevenou vůlí stran, k čemuž je třeba odkázat další tvrzení žalovaného, kdy tento výslovně uvedl, že žalobkyni nabídl, jak má být ujednáno ohledně vozidla, což žalobkyně odmítla. Je tudíž zřejmým, že k dohodě o vypořádání společného jmění manželů o movitých věcech nedošlo. Nadto žalovaný ani neoznačil důkazy, z nichž by se uzavření dohody podávalo. Pokud byl k důkazu označen protokol Městského úřadu v , Anonymizováno, , přílohová obálka, jímž chtěla žalobkyně doložit, že k uzavření dohody nedošlo, neboť mezi účastníky došlo ke konfliktu, tak z uvedené listiny nelze činit žádné závěry pro zjištění o uzavření tvrzené dohody. Pouze z té skutečnosti, že mezi účastníky docházelo ke konfliktům, nemůže být uzavřeno, že nemohlo dojít k dohodě.6. Osobní automobil značky Peugeot 508 SW, Diesel 2.0 HDI FAP Active, rok výroby 2017, RZ , SPZ, . Žalobkyně tvrdila, že tuto položku užívá žalovaný. Hodnota vozidla ke dni skončení společného jmění manželů činí 450 000 Kč, kdy žalobkyně vycházela při určení hodnoty tohoto vozidla z cen vozidel obdobných, neboť žalovaný neposkytl součinnost k předložení kupní smlouvy vozidla, tudíž bylo nezbytné vycházet z obvyklé tržní hodnoty vozidla tak, jak jsou na trhu obdobná vozidla nabízena. Žalovaný tvrdil, že osobní automobil Peugeot 508 SW RZ , SPZ, , je roku výroby 2012, pokud je v žalobě nesprávně uveden rok výroby 2017, jedná se o nesprávné označení. Na pořízení tohoto vozidla byl žalovanému poskytnut dar ve výši 200 000 Kč jeho matkou. Žalovaný tento automobil nabídl žalobkyni při jejím odchodu ze společné domácnosti, tato jej však odmítla, jelikož nebyl uhrazen úvěr.7. Následně strany sporu učinily nesporným, že hodnota této položky činí 180 000 Kč. Ve vztahu k této položce bylo skutkové zjištění činěno v režimu § 120, odst. 3 o. s. ř., kdy za prokázané je takto vzato, že označený automobil je součástí masy společného jmění manželů, přičemž zůstatková hodnota je ve výši 180 000 Kč. Za situace, kdy vůz užívá žalovaný, kteréžto tvrzení nebylo sporováno, bylo rozhodnuto, že se přikazuje do výlučného vlastnictví žalovaného.8. Pokud byla v řízení projednávána položka, jíž jest shora označený automobil, tak žalovaný uplatnil žalovaný vnos ve výši 200 000 Kč, kdy uvedl, se jedná o částku, kterou vložil na pořízení této položky, úhradu kupní ceny, jednalo se o dar poskytnutý matkou žalovaného.9. Ve věci bylo vzato za prokázané, že byl realizován vnos žalovaného z výlučných prostředků získaných darem na majetek společného jmění manželů, úhrada kupní ceny automobilu. Žalovaný ve vztahu ke svému tvrzení doložil listinný důkaz, jímž jest darovací smlouva, příloha spisu, dle níž žalovaná a , jméno FO, uzavřeli darovací smlouvu pro částku 200 000 Kč na pořízení osobního automobilu Peugeot 508, 10. 7. 2015. Žalobkyně tento důkaz hodnotí jako nevěrohodný. Žádných skutečností, z nichž by však bylo namístě dovozovat nedůvěryhodnost této listiny, se z obsahu spisu nepodává. Naopak s ohledem ke skutečnostem z obsahu spisu se podávajícím, je třeba tento důkaz hodnotit jako důvěryhodný. Zde je hodnoceno to, že v řízení bylo taktéž zjištěno, matka žalovaného hradila částky na pořízení kotle, což znamená, že ve vztahu k majetku účastníků činila výdaje, kdy tato skutečnost činí tvrzeními žalovaného důvěryhodnými. Zde je třeba zdůraznit, že pokud žalovaný tyto investice tvrdil, tedy investice do kotle stran své matky, tak zde jeho tvrzení lze vzít za najisto prokázaná. Nadto i žalobkyně výslovně při jednání soudu uvedla, že náklady hrazené v souvislosti s péčí o koně ve výlučném vlastnictví žalobkyně hradil otec žalovaného. Tedy i sama žalobkyně v řízení uvedla, že rodiče žalovaného hradili výdaje ve vztahu k majetku účastníků. Za situace, kdy žalovaný doložil darovací smlouvu, přičemž z obsahu spisu se nepodává žádná skute