24 C 113/2023 — Okresní soud Praha-východ

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené žalované částky s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], po posouzení způsobilosti žalovaného splácet úvěr, uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši [částka]. Žalovaný se poskytnuté finanční prostředky zavázal vrátit do [datum]. Žalovaný však sjednanou částku nevrátil řádně a včas, do dnešního dne neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni s tím, že postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k této výzvě však nevyjádřili, ačkoliv žalovanému byla výzva a též žaloba doručena na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaný pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřeli spolu dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] v rámci které se dohodli, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytne úvěr v celkové výši [částka] a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit tuto částku do dne [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný zažádal o úvěr online na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři. V rámci žádosti o úvěr provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, kterou odeslal z bankovního účtu vedeného na jeho jméno (prokázáno smlouvou o úvěru a výpisem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně ohledně verifikační platby od žalovaného). Sjednanou částku ve výši 12 000 Kč právní předchůdkyně žalobkyně převedla žalovanému dne [datum] na jeho bankovní účet č. [bankovní účet], ze kterého žalovaný provedl verifikační platbu (prokázáno výpisem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně). Žalovaný sjednanou částku nevrátil řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu vyzvala upomínkou ze dne [datum], kde mu zároveň sdělila, že úvěr byl zesplatněn (prokázáno předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu). Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku z uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně tabulky postoupených pohledávek). Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky). Žalobkyně následně žalovanému zaslala předžalobní upomínku dne [datum] (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby z [datum] včetně podacího lístku z téhož dne). 5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.</i> <i>8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená</i> <i>9. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 10. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě čehož žalovanému vznikla povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté finanční prostředky. Žalovaný tuto svou povinnost však neplnil řádně a včas. Protože žalovaný dluh ve lhůtě splatnosti neuhradil, dostal se do prodlení (dle § 1968 o. z.) a je povinen zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši stanovené vládním nařízením (dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. Za prokázanou má soud i aktivní legitimaci žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni převedla, a to včetně jejího příslušenství. Dnem účinnosti této smlouvy tak vznikla aktivní legitimace žalobkyně. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za vyjádření k výzvě soudu ze dne [datum], neboť tvrzení uvedená v tomto vyjádření měla být již obsahem žaloby. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b a.t. soud přistoupil, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč. 13. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).