24 C 269/2023-15 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky ve výši 53 936 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí z titulu neuhrazeného úvěru dle rámcové smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč oproti závazku žalovaného poskytnutou částku vrátit s úrokem ve výši 18 523 Kč ve dvanácti měsíčních splátkách po 5 294 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s placením splátek byla mezi nimi ujednána povinnost žalovaného uhradit smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně a smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky předžalobní upomínkou. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci uzavřeli dne [datum] rámcovou smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat úvěry k žádostem žalovaného prostřednictvím aplikace [anonymizováno] (prokázáno rámcovou smlouvou o úvěru ze dne [datum]), za podmínek sjednaných v rámcové smlouvě. Žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 45 000 Kč, žalobkyně stanovila úrok za poskytnutí úvěru ve výši 18 523 Kč, splatnost úvěru byla mezi účastníky dohodnuta ve dvanácti měsíčních splátkách ve výši 5 294 Kč (prokázáno přehledem o financování). Žalobkyně zaslala peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč na bankovní účet žalovaného dne [datum] (prokázáno přehledem plateb). Z rámcové smlouvy o úvěru má soud dále za prokázané, že byla mezi žalobkyní a žalovaným sjednána povinnost žalovaného pro případ jeho prodlení s platbou splátek zaplatit smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužné částky a dále smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k okamžitému zaplacení dlužné částky (prokázáno výzvou ze dne [datum] včetně dodejky). 4. Soud posoudil po právní stránce smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako smlouvou o úvěru dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). 5. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. <i>6. Podle ustanovení § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>7. Podle ustanovení § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>8. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 9. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky, čímž splnila svůj závazek ze smlouvy o úvěru, žalovaný však svou povinnost vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s dohodnutými úroky jako cenou za poskytnutí úvěru nesplnil. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu žalobou nárokovaných částek, a to poskytnuté částky úvěru ve výši 45 000 Kč, sjednaného úroku z úvěru ve výši 18 523 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, když po částečných úhradách žalovaného ve výši 5 293,58 Kč dne [datum] a ve výši 2 975,67 Kč dne [datum] dosahuje výše dlužné částky celkem 53 936 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal se splněním svého závazku do prodlení, shledal soud oprávněnou žalobu i v části ohledně smluvního úroku z prodlení ve výši 0,05% denně, neboť takováto sankce byla mezi účastníky úvěrové smlouvy sjednána. Vzhledem k tomu, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru jako podnikatel, nevztahují se na sjednané sankce omezení stanovená zákonem č. 257/2016 Sb. pro spotřebitelské úvěry. 10. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni kromě smluvního úroku z prodlení podle § 1970 o.z. také zákonný úrok z prodlení ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 108,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 158 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 53 936 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 630 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 050 Kč ve výši 1 900,50 Kč.