24 C 316/2022-36 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] vypořádání společného jmění s žalovaným s tím, že manželství bylo rozvedeno rozsudkem Zdejšího soudu č.j.: [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne 4.12.2019. Z návrhu nevyplývalo, jaké položky ze zaniklého společného jmění manželů navrhuje žalobkyně vypořádat, proto ji soud vyzval k odstranění vad návrhu usnesením č.j.: [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], na jehož základě doplnila žalobkyně svůj návrh v tom směru, že k vypořádání navrhla podáním doručeným soudu dne [datum] rodinný dům st. [anonymizováno] na poz. parc. [číslo] a garáž st. [anonymizováno], na pozemku parc. [číslo]. 2. Žalovaný k věci uvedl, že rozsudkem Okresního soudu Praha – východ č.j.: [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum] bylo společné jmění účastníků zúženo na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: V řízení vedeném okresním soudem [okres] pod sp. zn.: [spisová značka] bylo rozsudkem ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum] bylo společné jmění účastníků zúženo na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, čímž společné jmění manželů ke dni [datum] zaniklo. <i>5. Podle ustanovení § 736 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů, je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.</i> <i>6. Podle ustanovení § 740 občanského zákoníku nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.</i> <i>7. Podle ustanovení § 741 občanského zákoníku nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.</i> 8. Ze shora uvedených skutkových zjištění soudu vyplývá, že společné jmění manželů – účastníků zaniklo dnem právní moci rozsudku Okresního soudu Praha – východ č.j.: [číslo jednací], tedy dne 15.5.2017 a nedošlo – li mezi účastníky k jeho vypořádání dohodou, měla žalobkyně (i žalovaný) možnost domáhat se jeho vypořádání soudem v tříleté lhůtě dle ustan. § 741 občanského zákoníku Lhůta počala běžet následující den po právní moci uvedeného rozsudku, tedy [datum] a posledním den této lhůty byl [datum]. Po marném plynutí této lhůty bylo společné jmění vypořádáno zákonnou fikcí dle ustan. § 741 občanského zákoníku a není tedy již co vypořádávat. Soudu tedy nezbylo s ohledem na shora uvedená zjištění, než žalobu jako opožděnou zamítnout. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.