24 C 333/2020-102 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 21. 12. 2020 domáhal po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení shora uvedené žalované částky s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobce uzavřel žalobce s žalovanými dne 29. 3. 2010 a 10 7. 2012 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k nemovitostem, a to pozemku [anonymizována dvě slova], jehož součástí je dům [adresa], a pozemku par. [číslo] nacházející se v katastrálním území a obci [obec], zapsané na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen společně jako„ Nemovitosti“). Kupní cenu 4 500 000 Kč žalobce žalovaným uhradil. Pod uzavření první kupní smlouvy došlo k zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, a to z důvodu vedeného exekučního řízení na žalované. Z tohoto důvodu tak žalobce s žalovanými uzavřeli dne 10. 7. 2012 k předmětným Nemovitostem novou kupní smlouvu. S žalovanými bylo vedeno exekuční řízení Exekutorským úřadem Praha [anonymizováno] prodejem nemovitostí. Nemovitosti byly pak v rámci exekučního řízení dne 19. 12. 2017 vydraženy a vlastníkem nemovitostí se stal pan [jméno] [příjmení]. Na základě této skutečnosti tak došlo definitivně ke zmaření účelu kupní smlouvy a tento právní titul tak zanikl, pročež žalobce na základě tohoto po žalovaných požaduje vrácení kupní ceny ve výši 4 500 000 Kč. Žalobce zaslal žalovaným výzvu k vrácení kupní ceny, na tu však nebylo reagováno.2. Žalovaný č. 1 s uplatněným nárokem žalobce nesouhlasil a navrhoval žalobu zamítnout. 1. žalovaný uváděl, že rodinný dům prodali žalobci v roce 2010, a proto 1. žalovaný uplatnil námitku promlčení. Žalovaný č. 1 v průběhu řízení argumentoval, že při podpisu kupní smlouvy žádné exekuce nebyly, měli pouze dluhy, o kterých ale pan [celé jméno žalobce] věděl, s tím, že exekuce začaly být vymáhány až později, přičemž však chybou žalobce bylo, že podal návrh na vklad převodu vlastnického práva k Nemovitostem až 3 měsíce po podpisu kupní smlouvy, kdy však mezitím byla exekuce zapsána do katastru. Žalovaný č. 1 nesouhlasil s tvrzením žalobce, že jej po celou dobu ujišťovali, že to vrátí zpět, ale že během těch 10 let proběhlo několik setkání, kdy žalovaný žalobci říkal, že nemá nastalou situaci jak řešit, nemá to jak zaplatit, že nemá jinou nemovitost a že si nevezme jinou půjčku, protože mu nikdo nepůjčí. Žalovaný č. 1 současně uvedl, že kupní cena byla zaplacena, ale nebyla vrácena žalobci. Žalovaný č. 1 odhadl, že 95 % částky, kterou získali žalovaní z prodeje domu dražbou, jim byla okamžitě zabavena dalšími exekutory.3. Žalovaná č. 2 s uplatněným nárokem žalobce rovněž nesouhlasila a navrhovala žalobu zamítnout. 2. žalovaná učinila nesporným, že dne 29. 3. 2010 uzavřeli kupní smlouvu k Nemovitostem s tím, že katastrálním úřadem došlo k zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva na základě této kupní smlouvy. Na základě této skutečnosti tak byla dle 2. žalované naplněna rozvazovací podmínka dle kupní smlouvy a strany si pak měly bez zbytečného odkladu vrátit již poskytnutá plnění. Žalobce však nevyužil jeho právo v promlčení době dle § 107 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „obč. zák.“) a žalované v dané době nevyzval k vrácení poskytnutého plnění. Žalovaná č. 2 tak uplatnila námitku promlčení. Žalovaná č. 2 namítala, že otec žalobce věděl o dluzích žalovaných, a to již před podpisem 1. kupní smlouvy a musel vědět, že proti žalovaným je vedena exekuce, kterou vedl sám žalobcův otec. Žalobce s jeho otcem provozoval realitní kancelář, tzn. že vyhotovovali znění kupní smlouvy a protože se zabývali převody nemovitostí, muselo jim být známo, jakým způsobem se nabývá vlastnické právo k nemovitostem, že k tomu dochází až vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí, nikoliv podpisem kupní smlouvy, a tak žalobce musel vědět, že není vlastníkem Nemovitostí. Na základě této skutečnosti tak nemůže dle 2. žalované žalobce namítat, že jednání žalovaných je v rozporu s dobrými mravy a že z toho důvodu nemůžou uplatnit námitku promlčení. Dle 2. žalované subjektivní lhůta žalobci počala běžet již od okamžiku dražby, neboť v tomto okamžiku se žalobce dozvěděl, že vlastníkem Nemovitostí je pan [příjmení], nikoliv žalovaní. Žalobce tedy dle 2. žalované od tohoto okamžiku již věděl, že se nemůže stát vlastníkem nemovitosti, kdy tuto skutečnost již věděl i v okamžiku, kdy byla projednána žaloba o vyklizení nemovitosti vedená pod sp. zn. 34 C 76/2018, která byla po dražbě podána jako první, kde již bylo soudem předestřeno, že žaloba na určení vlastnického práva nemůže být úspěšná, neboť žalobce se nikdy nestal vlastníkem nemovitosti. Subjektivní lhůta dle 2. žalované nemohla začít běžet až rozhodnutím o určení vlastnického práva, když před tímto rozhodnutím žalobce žádal v tomto řízení o záměnu účastníků na pana [příjmení]. K námitce, že je proti dobrým mravům, že Nemovitosti vydražil pan [příjmení], tj. přítel 2. žalované, 2. žalovaná uvedla, že nemovitost mohl vydražit kdokoliv, kdokoliv se té dražby mohl zúčastnit, nejenom pan [příjmení].4. Žalobce k námitce promlčení uvedl, že by k ní soud neměl přihlížet. Žalobce doplnil, že ještě před uskutečněním dražby podal ke zdejšímu soudu žalobu na určení vlastnického práva, která byla vedena pod sp. zn. 36 C 313/2017, přičemž tato žaloba byla poté pravomocně zamítnuta. Žalobce po pravomocném skončení této věci již tedy definitivně zjistil, že kupní smlouva je právní titul, který odpadl. Žalobce má tak za to, že objektivní i subjektivní promlčecí doba počala běžet až od data právní moci rozsudku ve věci samé v řízení vedené po sp. zn. 36 C 313/2017, neboť tímto vznikne autoritativní rozhodnutí. Dále uváděl, že nejméně od června 2017 nebydlel v dané Nemovitosti, bydlel tam pouze jeho otec, pan [jméno] [celé jméno žalobce]. Žalobci jeho otec sdělil údaje o provedené dražbě až na začátku roku 2019. K argumentu žalovaných, že otec žalobce věděl o tom, že je proti žalovaným vedena exekuce, kterou vedl on sám, žalobce uvedl, že otec žalobce právě pro účely možného převodu souhlasil s tím, aby exekuční příkaz, který tu nemovitost zatěžoval na základě jeho exekuce, aby byl stažen, aby tu nemovitost nezatěžoval, avšak žalovaní již v roce 2008 uzavřeli 2 exekutorské zápisy, o nichž ale žalobce nikterak neinformovali, a právě na základě těchto exekutorských zápisů byla nařízena exekuce, která pak zmařila ten prvotní převod. Následně přibývali další dluhy a tím více zatěžovali Nemovitosti a činili převod stále komplikovanějším. Žalobce argumentoval, že k námitce žalovaných ohledně promlčení nelze přihlédnout zejména ze dvou důvodů, a to 1) že dle § 107 odst. 3 obč. zák. žalobce nemohl vzájemné promlčení nikdy namítat, jelikož žalovaní byli v době dražby stále vlastníky nemovitostí a o toto vlastnictví přišli nikoliv na základě žalobce a navíc inkasovali i plnění z výtěžku dražby. Žalobce měl v daném případě nabýt vlastnické právo, žalovaní na druhé straně měli nabýt kupní cenu, žalobce obdržel Nemovitosti fyzicky, nikoliv právně a následně, když došlo ke zmaření té smlouvy a vydražení Nemovitostí, tak potom byl žalobce povinen vydat Nemovitosti jejich právnímu nástupci, žalobce tak nemohl v tomto právním vztahu namítat vůči žalovaným ani jejich právním nástupcům jakékoliv promlčení, přičemž pro tyto případy je zde právě § 107 odst. 3 obč. zák. Důvodem 2) je, že námitka byla vznesena v rozporu s dobrými mravy, jelikož mezi účastníky řízení byly uzavřeny dokonce 2 kupní smlouvy, žalovaným byla zaplacena kupní cena, po celou dobu, co proti nim bylo vedeno exekuční řízení, prohlašovali, že vymáhané pohledávky vyrovnají, aby bylo možno učinit vklad vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí nebo vrátí žalobci uhrazenou kupní cenu, několikrát spolu komunikovali, uváděli tak úmyslně žalobce dlouhou dobu v omyl. I po úhradě všech přihlášených pohledávek do exekučního řízení měli žalovaní dostatek finančních prostředků k úhradě pohledávky žalobce, což však neučinili ani zčásti a dle prohlášení 1. žalovaného měli zbylé prostředky použít k uspokojení dluhů jiných věřitelů, čímž se dle žalobce dopustili zvýhodnění jiných věřitelů na úkor žalobce, což je v rozporu se zákonem. Žalobce se po celou dobu choval jako vlastník Nemovitostí, Nemovitosti rekonstruoval, bydlel tam s jeho otcem, který tam poté bydlel až do okamžiku, kdy byl nucen nemovitost opustit. Žalobce se domníval, že vlastnické právo k Nemovitostem nebylo převedeno zejména z důvodů na straně žalovaných, kteří nesplnili své smluvní povinnosti ohledně úhrady závazků, které Nemovitosti zatěžovaly, vytvářeli rovněž další závazky a žalobce poté udržovali v dobré víře, že kupní cenu vrátí. Následně Nemovitosti vydražil partner 2. žalované, což je rovněž v rozporu s dobrými mravy.5. Soud provedl k prokázání tvrzených skutečností následující listinné důkazy:6. Z kupní smlouvy ze dne 29. 3. 2010 soud zjistil, že oba žalovaní coby prodávající a žalobce jakožto kupující uzavřeli kupní smlouvu, na základě které žalobci prodali Nemovitosti ž