24 C 76/2023 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 54 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o zápůjčce, předmětem smlouvy ze dne [datum] byla půjčka ve výši 30 000 Kč, žalovaný se zavázal splatit půjčku ve splátkách po 5 000 Kč od [datum], se splatností do 20. dne měsíci, z této půjčky nebylo uhrazeno ničeho. Předmětem smlouvy ze dne [datum] byla půjčka částky 42 000 Kč, kterou měl žalovaný splácet splátkami ve výši 4 000 Kč, od března 2022 do zaplacení. Z toho žalovaný splatil celkem 18 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplácel půjčku řádně, vyzvala jej žalobkyně dne [datum] k úhradě dluhu, avšak marně. 2. Žalovaný k věci uvedl, že nárok neuznává, jednalo se podle něj o tvrzení zhrzené milenky, na kterou podal trestní oznámení kvůli šířením pomluv a šikaně na sociálních sítí. Co se týče první půjčky paní [celé jméno žalobkyně] se sama nabídla, že žalovanému půjčí, protože mu zvýšením alimentů na dceru [jméno] vnikl zpětně dluh 60 000Kč a měl rok na zaplacení, žalovaný půjčku přijal. Že šlo o přátelskou půjčku, dokazuje i samotná smlouva, kde si jako podmínku paní [celé jméno žalobkyně] dává to, že s ní po splacení půjčky musí jet žalovaný na dovolenou k moři. Už během prosince mezi žalovaným a paní vznikl konflikt, kdy ona žalovaného u jeho přátel napadala, že je zloděj a že jí dluží peníze, přitom to bylo ještě před termínem 1. splátky. Žalovaný následně zaslal celou částku obratem na její účet, a to dne [datum], avšak žalobkyně peníze druhý den poslala zpět s tím, že je to firemní účet, že by to musela danit atd. Žalovaný žalobkyni celý rok 2021, stejně jako 3 poslední měsíce roku 2020 platil za hotelový pokoj 10 000 (během roku se nájem zvýšil na 11 000 Kč), který ona pronajímala na svoji firmu, společně s tímto nájmem jí i pravidelně splácel onu půjčku a to 5 000Kč v hotovosti do jejích rukou, v pokoji, protože v té době byli partneři, měli spolu vztah, nikdo další u toho nikdy nebyl, poslední splátka proběhla v červenci. Co se týče 2. půjčky, ta byla v rozsahu 18 000 Kč a tu poslal žalovaný žalobkyni na účet, nic dalšího žalobkyní nedluží. <i>3. Soud k prokázání tvrzených skutečností provedl následující listinné důkazy:</i> 4. Dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu, předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána prostřednictvím poštovní přepravy dne [datum]. 5. Dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva o půjčce částky 30 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal půjčku vrátit v měsíčních splátkách po 5 000 Kč od [datum], se splatností vždy k 20. dni v měsíci. Jako úrok bylo sjednáno, že„ pan [jméno] [příjmení] stráví 1 týden do volení s paní [celé jméno žalobkyně], náklady hradí paní [celé jméno žalobkyně]“. 6. Obsahem emailu ze dne [datum] od žalobkyně žalovanému je smlouva o půjčce částky 42 000 Kč s tím, že 7 000 Kč již bylo vy placeno převodem, 5 000 Kč již bylo vyplaceno, 12 000 Kč byla přímá úhrada po byt hotel [anonymizováno] březen 2022 a 18 000 Kč zasláno na účet žalovaného. 7. Z částečného výpisu z bankovního účtu žalobkyně bylo zjištěno, jakým způsobem žalovaný půjčky splácel - dne [datum] odepsána platba ve výši 30 000 Kč s poznámkou„ půjčka [celé jméno žalovaného]“, dne [datum] odepsána platba ve výši 18 000 Kč s poznámkou„ půjčka“, částka ve výši 4 000 Kč připsána od [celé jméno žalovaného] dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum] částka ve výši 2 000 Kč. 8. Žalovaný předložil soudu SMS komunikaci s žalobkyní, kdy mimo jiné uváděla„ žádné peníze od tebe nechci“, datum není zjistitelné. Dále předložil žalovaný komunikaci s osobou pod profilem„ [příjmení] [příjmení]“, o níž tvrdil, že se jedná o facebookový profil žalobkyně, kde bylo uvedeno„ neboj se, už to řeším, přidala jsem ti tam i tu smlouvu na 30tis., ať je toho víc“. 9. Z výpisu z bankovního účtu byla zjištěna platba ve výši 30 000 Kč dne [datum] s poznámkou„ půjčka“ ve prospěch příjemce společnosti [právnická osoba], dne [datum] byla platba vrácena. <i>10. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:</i> 11. Žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dvě smlouvy o zápůjčce, předmětem smlouvy ze dne [datum] byla půjčka ve výši 30 000 Kč, žalovaný se zavázal splatit půjčku ve splátkách po 5 000 Kč od [datum], se splatností do 20. dne měsíci, z této půjčky nebylo uhrazeno ničeho. Předmětem smlouvy ze dne [datum] byla půjčka částky 42 000 Kč, kterou měl žalovaný splácet splátkami ve výši 4 000 Kč, a to od března 2022 do zaplacení. Z toho žalovaný splatil celkem 18 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplácel půjčku řádně, vyzvala jej žalobkyně dne [datum] k úhradě dluhu. <i>12. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ obč. zák.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>13. Podle ustan. § 2392 při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>14. Podle ustan. § 2394 bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.</i> 15. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla dne [datum] a dne [datum] platně uzavřena smlouva o půjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částečně převodem na účet žalovaného finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a 42 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit ve splátkách po 5 000 Kč dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] v případě první půjčky a ve splátkách po 4 000 Kč/měsíčn od března 2022 v případě druhé půjčky. Bylo však prokázáno, že žalovaný zaplatil žalobkyni toliko na druhou půjčku čtyři splátky po 4 000 Kč a jednu splátku ve výši 2 000 Kč, proto soud žalobě vyhověl, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužnou částku ve výši 30 000 Kč a 24 000 Kč žalobkyni vrátil. Tvrzení o hotovostních žalobkyně popřela, bylo tedy na žalovaném, aby svoje tvrzení prokázal, což se mu však nepodařilo. Pokud pak žalovaný sporoval platnost smlouvy ze dne [datum] s odkazem na ustanovení o tom, že„ úrok je sjednán tak, že žalovaný stráví s žalobkyní jeden týden dovolené na její náklady“, tak i kdyby takové ustanovení bylo neplatné z důvodu toho, že nebylo míněno vážně, rozhodně by to nezpůsobilo neplatnost zbytku smlouvy o půjčce. Ostatně ani žalovaný nesporoval, že k půjčce v tvrzené výši došlo, sporu byl toliko o to, zda žalovaný dlužnou částku žalobkyni vrátil (jak tvrdil žalovaný) nebo nikoliv (jak tvrdila žalobkyně). Žalovaný však, jak již bylo uvedeno výše, setrval toliko u tvrzení a svoji skutkovou verzi neprokázal. 16. Ohledně druhé smlouvy o půjčce pak soud doplňuje k argumentaci žalovaného, že žalovaný sám připustil, že smlouvu podepsal a pokud sporoval výši půjčky, nic dalšího k tomu netvrdil ani nenavrhnul žádné důkazy k prokázání svých tvrzení (kromě SMS komunikace, ze které však dle názoru soudu nic podstatného pro věc nevyplynulo), proto soud i v tomto vzal za prokázanou skutkovou verzi žalobkyně a žalobě vyhověl. Soud pak vyhověl žalobkyni i co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ve smyslu ustan. § 1970 občanského zákoníku, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byl žalovaný s plněním své povinnosti již v prodlení. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 948,94 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 700 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 54 000 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 630 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 4 124,66 Kč za 417 ujetých km v částce 3 124,66 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,20 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 734,66 Kč ve výši 3 514,28 Kč.