3 C 370/2020-106 — Okresní soud Praha-východ

Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal vypořádání společného jmění manželů s žalovanou s tím, že jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum] a nebylo vypořádáno dohodou, neboť žalovaná přestala v této otázce reagovat. Po upřesnění žaloby žádal vypořádat ve výroku specifikované nemovitosti (bytovou jednotku v [obec] a pozemek s parkovacím místem), spadající do společného jmění manželů, a dále zůstatky na bankovních účtech manželů ke dni zániku manželství a práva a povinnosti z uzavřených pojistných smluv. V závěrečném návrhu pak žalobce navrhl, aby soud předmětné nemovitosti ve společném jmění manželů, zůstatky na účtech na jméno žalobce a práva a povinnosti z pojistných smluv na jméno žalobce přikázal do výlučného vlastnictví žalobce, zůstatek na účtu na jméno žalované přikázal do jejího výlučného vlastnictví a zároveň uložil žalobci povinnost uhradit žalované na vypořádacím podílu částku 2.068.637 Kč, a to do 60 dnů s ohledem na nutnost vyřízení hypotečního úvěru. V průběhu řízení žalobce vzal zpět svou žalobu v části, v níž se domáhal vypořádání movitých věcí - skříňky na míru koupelna, skříňky na míru předsíň, regálu na míru komora, sušičky a pračky [anonymizováno], mrazáku [anonymizována dvě slova], kožené sedačky, koženého křesla, obývací stěny, knihovny na míru, wifi tiskárny, tyčového vysavače, ručního vysavače a postele a nočních stolků na míru, dále v části, v níž požadoval náhradu nákladů vynaložených na společný byt účastníků po rozvodu manželství ve výši 39.312 Kč, a též v části, v níž požadoval vydání smlouvy o uzavření stavebního spoření ve prospěch nezletilého syna [celé jméno žalobce] a poskytnutí nezbytné součinnosti pro změnu zápisu zákonného zástupce na této smlouvě vydání upomínkových předmětů, které obdržel syn žalobce a žalované [celé jméno žalobce] při svátosti křtu, zejména zlatých památečních přívěsků a řetízku, které nezletilý syn dostal ke křtu od příbuzných ze strany žalobce a vydání veškerých dokladů a smlouvy týkající se bytové jednotky. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], rozhodl zdejší soud o vypořádání společného jmění účastníků v souladu se závěrečným návrhem žalobce, ve výroku rozsudku však opomenul rozhodnout o zastavení řízení v části, v níž vzal žalobce svou žalobu zpět. Proto byl uvedený rozsudek, který dosud nenabyl právní moci, doplněn v souladu s ustanovením § 166 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). Žalovaná při jednání dne [datum] uvedla, že nesouhlasí se zpětvzetím žaloby v části, v níž se žalobce domáhal vypořádání movitých věcí, které byly součástí společného jmění manželů, vzhledem k tomu, že již uplynula zákonná tříletá lhůta pro to, aby žalovaná vůbec mohla na tento návrh nějak reagovat a aby mohla sama žádat vypořádání těchto věcí. Podle ustanovení § 96 odst. 1 o. s. ř. může vzít žalobce (navrhovatel) za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti něco zcela. Podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. platí, že je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle ustanovení § 96 odst. 3 o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Konstantní judikatura dovozuje, že vážným důvodem pro nepřipuštění zpětvzetí žaloby se zpravidla rozumí okolnosti, z nichž lze dovodit, že zpětvzetím návrhu je žalovaný ohrožen ve svých oprávněných zájmech např. proto, že v případě zpětvzetí a následného zastavení řízení by se již sám nemohl s úspěchem domáhat rozhodnutí o sporném nároku (srov. usnesení Nejvyšší soudu ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 30 Cdo 1171/200), resp. že relevantní vážné důvody, pro které by zpětvzetí žaloby nemělo být účinné, a o žalobě by mělo být rozhodnuto meritorně, jsou dány v řízení sporném především tehdy, kdy řízení mohlo být zahájeno i na návrh druhé strany občanskoprávního vztahu nebo má-li žalovaný právní nebo jiný (např. morální) důvod pro požadavek, aby řízení skončilo rozhodnutím ve věci samé (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5425/201. V předmětné věci má soud za to, že byť se jedná o řízení, které mohlo být zahájeno i na návrh druhé strany, nejsou splněny podmínky pro to, aby bylo zpětvzetí žaloby v části vypořádání movitých věcí posouzeno jako neúčinné, neboť žaloba byla v této části vzata zpět již podáním žalobce ze dne [datum], žalovaná však proti tomu ve svém prvním podání v tomto řízení dne [datum] jinak nebrojila a nesouhlas uplatnila až při jednání dne [datum], tedy již po třech letech od právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků, ačkoli jí nic nebránilo učinit tak již dříve. S ohledem na výše uvedené byl předmětný rozsudek doplněn o výroky V. až VII., kterými soud zastavil řízení v části, v níž byla žaloba vzata zpět.