35 C 103/2023-73 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 24. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 150 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s úrokem 12,9 % ročně v 72 měsíčních splátkách po 3 032 Kč. Žalovaný dluh nevrátil, takže jej žalobce zesplatnil ke dni 2. 11. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 24. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 150 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s úrokem 12,9 % ročně v 72 měsíčních splátkách po 3 032 Kč (prokázáno předmětnou smlouvou, dokladem totožnosti a platební bilancí). Žalovaný nesplácel řádně, avšak celkově žalobci uhradil částku 85 014,36 Kč (prokázáno platební bilancí), takže byl dluh celý zesplatněn. Žalovaný přes výzvy ničeho neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou). 4. Žalobce zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, přičemž vycházel ze sdělení žalovaného, že pobírá v rámci podnikání částku 60 000 Kč, neplatí žádné alimenty a jeho běžné výdaje činí částku 7 640 Kč (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěru). Žalobce při tom nezarazilo, že tato tvrzení jsou přinejmenším pochybná, když již z výpisů z účtů žalovaného je zcela zřejmé, že příjem 60 000 Kč měsíčně není nijak zjevný a na výdajích již nejméně 3 měsíce žalovaný hradil alimenty 10 000 Kč měsíčně (prokázáno výpisy z účtů žalovaného). Žalobce následně provedl kontrolu registrů bez zjištění relevantních záznamů (prokázáno návrhem na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru). 5. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, další dokazování nebylo provedeno pro nadbytečnost. 6. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda věřitel zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018). 7. Z provedeného dokazování je naprosto nepochybné, že žalobce rezignoval na tuto svoji povinnost, když již z prohlášení ve spojení s výpisy z účtů žalovaného je nepochybné, že pravdivost žalovaným uváděných tvrzení je diskutabilní (žalovaný minimálně neuvedl, že odvádí na nezletilé děti alimenty v částce 10 000 Kč). Žalobce tak měl žalovanému žádost o úvěr zcela zjevně zamítnout, když vyvstala relevantní pochybnost o pravdivosti tvrzení žalovaného. 8. Soud za této situace uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná pro nesplnění povinností daných § 84 – 89 zákona, a přiznal žalobci toliko nároky z bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. ve výši dané poskytnutými prostředky ponížené o prostředky již uhrazené. 9. Soud žalobci též přiznal úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. 11. Soud následně zamítl nároky, které nebyly platně sjednány a které již byly žalovaným uhrazeny, a to včetně příslušenství k nim. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci měli oba účastníci přibližně stejný, proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.