35 C 130/2023-31 — Okresní soud Praha-východ

Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky jako příspěvku podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon“), neboť žalovaný provozoval vozidlo [registrační značka], VIN [anonymizováno], které bylo evidováno jako provozované. Za období od 11. 9. 2021 do 30. 11. 2021 a od 1. 12. 2021 do 19. 5. 2022 neměl žalovaný sjednáno pojištění podle zákona. Žalobce zaslal žalovanému výzvy ze dne 21. 3. 2022 a 8. 7. 2022, avšak žalovaný doposud ničeho neuhradil. Žalovaný uvedl, že předmětné vozidlo prodal dne 9. 7. 2020. Mezi stranami nebylo sporu, že žalovaný v žalovaných obdobích byl evidován jako vlastník vozidla [registrační značka] a VIN [anonymizováno]. Předmětné vozidlo mělo zdvih objemu válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 (prokázáno kupní smlouvou ze dne 9. 7. 2020). Žalovaný v žalovaných obdobích neměl sjednané povinné ručení (prokázáno shodnými tvrzeními účastníků). Žalobce zaslal žalovanému výzvy ze dne 21. 3. 2022, 8. 7. 2022 a následně předžalobní výzvu, avšak žalovaný doposud ničeho neuhradil (prokázáno předmětnými výzvami). Žalovaný předložil jako důkaz převodu vlastnického práva kupní smlouvu ze dne 9. 7. 2020, ve které se zavázal převézt vozidlo na kupujícího, přičemž k přechodu vlastnického práva mělo dojít až zaplacením kupní ceny. Žalovaný se k jednání nedostavil, takže nemohl být poučen dle § 118a o. s. ř., aby tvrdil a prokázal, zda, kdy a jak byla kupní cena zaplacena, tedy zda přešlo vlastnické právo k vozidlu na kupujícího. Vzhledem k absenci tvrzení a důkazů k této otázce, uzavřel soud, že vlastnické právo na základě této kupní smlouvy z žalovaného na kupujícího nepřešlo. Soud věc posoudil podle § 4 zákona, přičemž provozovatel a vlastník vozidla (zákonodárce stanovil vyvratitelnou domněnku, že jde o osobu zapsanou v registru vozidel) mají povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci příspěvek za každý den porušení povinnosti. Výše denní sazby je stanovena § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb. (dále jen„ vyhláška“) Žalobce pak má v souladu s § 4 odst. 4 zákona a § 2a vyhlášky právo na zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva 300 Kč za každé žalované období. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil svoji povinnost po dobu 81 a 170 dní, přiznal soud žalobci shora uvedenou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve lhůtě dle § 160 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 768,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 915 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 780 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 280 Kč ve výši 688,80 Kč.