35 C 142/2022-174 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala předmětné částky s tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] podnájemní smlouvu k bytu [číslo] nacházející se ve 2. nadzemním podlaží domu [adresa] [obec], [PSČ] [obec] (dále jen„ byt“). Žalobkyně za roky 2013 – 2020 nedostala řádná vyúčtování služeb a proto požadovala uhrazení pokuty dle zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon“) pokutu ve výši 50 Kč denně, a to za nedodání vyúčtování za roky 2018, 2019 a 2020, přičemž pro rok 2018 tuto pokutu žalovala za období od [datum], za rok 2019 od [datum] a za rok 2020 od [datum], a to vždy do [datum], celkem tedy 1 098, 732 a 367 dní. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí celého žalovaného nároku. V prvé řadě namítal, že žalobkyně v bytě bydlela na základě podnájemní smlouvy a následně počínaje dnem [datum] bez právního důvodu, neboť on se stal vlastníkem bytu, čímž žalobkyni zanikl podnájemní vztah. Nárok žalobkyně na předmětnou pokutu z podnájemní smlouvy nevzniká, neboť toto nebylo nikdy sjednáno a zákon s podnájemním vztahem pro tento nárok nepočítá. Žalobkyni nárok nevznikl ani v souvislosti s užíváním bytu bez právního důvodu. Žalovaný dále namítl započtení pohledávky oproti žalovanému nároku, a to pohledávku 17 160,50 Kč z titulu náhrady nákladů řízení, které byly žalovanému přiznány rozsudkem zdejšího soudu ze dne 22. 6. 2022, č. j. [číslo jednací], a pohledávku cca 160 000 Kč, která spočívá ve zdemolování bytu žalobkyní. 3. Žalovaný dále vznesl 2 vzájemné návrhy. Nejprve uplatnil bezdůvodné obohacení žalované, které spočívalo jednak v neoprávněném užívání bytu od [datum] do [datum] v částce 572 000 Kč, jednak v zaplacených službách souvisejících s užíváním, a to v částce 6 984 Kč za rok 2019, částce 16 663 Kč za rok 2020 a částce 19 334 Kč za rok 2021. Žalovaná uhradila celkově částku 439 417 Kč, která byla celá započtena na služby a ve zbytku na dlužné bezdůvodné obohacení za užívání bytu. Podáním ze dne [datum] žalovaný dále uplatnil nárok za náhradu za žalovaným za žalobkyni uhrazený komunální odpad v celkové výši 9 224 Kč, za uhrazené služby spojené s užíváním bytu v roce 2022 v částce 22 172,50 Kč a za vyklizení garáže v částce 9 438 Kč. 4. Žalobkyně navrhla zamítnutí vzájemného návrhu, neboť účastníci počínaje [datum] uzavřeli konkludentní nájemní smlouvu a nároky žalovaného tak jsou neoprávněné. 5. Soud ve věci zastavil řízení ohledně návrhu žalobkyně na vydání jednotlivých vyúčtování (usnesení ze dne 25. 5. 2022, č. j. 35 C 142/2022-21, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2022, č. j. 26 Co 95/2022-31), připustil rozšíření vzájemného návrhu (usnesení ze dne 13. 4. 2023, č. j. 35 C 142/2022-116) a nepřipustil rozšíření žaloby, neboť toto rozšíření proběhlo až na posledním jednání a nebylo dostatečně určitě, takže dosavadní řízení nemohlo být podkladem změněného rozhodnutí (usnesení ze dne 12. 10. 2023, č. j. 35 C 142/2022-173). 6. Ze shodných tvrzení účastníků bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli podnájemní smlouvu, na základě které se žalobkyně stala podnájemkyní bytu, a to až do [datum], kdy se vlastníkem bytu stal žalovaný (prokázáno též smlouvou o převodu bytové jednotky a výpisem z katastru nemovitostí). Žalobkyně předmětný byt užívala a platila žalobci i po tomto datu a žalobce tyto prostředky přijímal. Mezi stranami nebylo sporu, že žalobkyně uhradila na tomto užívání celkově nejméně částku 439 417 Kč, když žalobkyně přes poučení netvrdila a neprokazovala částku vyšší. Mezi stranami dále nebylo sporu, že hodnota nájemného běžného v místě a čase za roky 2019 a 2020 činí částku 15 500 Kč, 2021 16 500 Kč a 2022 17 000 Kč (ostatně tyto částky byly stanoveny též odborným vyjádřením). 7. Účastníci uzavřeli podnájemní smlouvu ze dne [datum], na základě které žalovaný žalobkyni podnajal byt a ta se zavázala hradit podnájemné a dále služby související s užíváním bytu, a to zejména odběr energie, vodné, stočné, odvoz komunálního odpadu, daň z nemovitosti, pojištění majetku obytného domu, správa majetku, fond oprav a náklady vytápění (prokázáno touto smlouvou). Žalovaný zasílal žalobkyni vyúčtování za podnájem bytu, a to za roky 2013 2020, kde mezi položkami bylo uvedeno pojištění (prokázáno těmito vyúčtováními a výpovědí žalovaného). 8. Soud poučil žalovaného, nechť prokáže existenci pojištění, které bylo hrazeno. Žalovaný k této skutečnosti uvedl toliko, že pojištěn byl, nevěděl však kde a ani na jakou částku. Za této situace soud uzavřel, že v řízení přes poučení dle § 118a o. s. ř. nebylo prokázáno, že by žalovaný byl pojištěn a toto pojištění bylo žalobkyni účtováno řádně. 9. Samosoudce se dále zabýval tvrzením žalobkyně, že strany uzavřely konkludentní smlouvu nájemní. Z provedeného dokazování je nepochybné, že žalobkyně byt užívala, a to až do [datum], kdy došlo k jejímu vyklizení exekutorem na základě rozsudku zdejšího soudu ze dne 22. 6. 2022, č. j. [číslo jednací] (prokázáno protokolem soudního exekutora a citovaným rozsudkem). Účastníci však v mezidobí intenzivně jednali o právním režimu užívání, kdy žalovaný žalobkyni opakovaně nabízel podnájemní smlouvy a žalobkyně je s ohledem na jejich neplatnost odmítala (prokázáno komunikací účastníků a výslechem žalovaného). Žalovaný zaslal žalobkyni vyúčtování za rok 2020 (prokázáno tímto vyúčtováním). 10. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně fakticky užívala byt, posílala za toto užívání prostředky a žalovaný je přijímal a že strany jednaly ohledně uzavření nájemní smlouvy. Soud však uzavírá, že přes poučení dle § 118a o. s. ř. nebylo v řízení prokázáno, že by účastníci projevili vůli uzavřít nájemní smlouvu o konkrétním obsahu. 11. Soud dále z provedeného dokazování má za prokázané, že žalovaný musel uhradit za užívání bytu, za listopad a prosinec roku 2019 částku 9 064 Kč, z čehož 6 984 Kč představovaly spotřebované energie (prokázáno vyúčtováním), v roce 2020 částku celkem 33 158 Kč, z čehož 16 663 Kč představovaly spotřebované energie (prokázáno vyúčtováním), v roce 2021 celkem 38 930 Kč, z čehož 19 334 Kč představovaly spotřebované energie (prokázáno vyúčtováním), v roce 2022 celkem 26 607 Kč, přičemž poměrná část za dobu užívání žalobkyní činí 22 172,50 Kč (prokázáno vyúčtováním). Žalovaný dále uhradil odpad v celkové výši 9 896 Kč, přičemž poměrná část za dobu užívání žalobkyní činí 9 438 Kč (prokázáno doklady o zaplacení), náklady za vyklizení garáže po žalobkyni 9 438 Kč, ač toto vyklizení měla učinit žalobkyně (prokázáno dokladem, protokolem soudního exekutora a rozsudkem zdejšího soudu ze dne 22. 6. 2022, č. j. [číslo jednací]) 12. Účastníci dluhy k dnešnímu dni neuhradili, když pro žalobkyni se nárok stal splatným 10 dnů od doručení příslušného vzájemného nároku (prokázáno výzvou žalobkyně). 13. Žalovaný namítal ve věci zápočet, ten provedl podáním ze dne [datum], kdy pohledávky z titulu náhrady nákladů řízení a náhrady škody započetl na celou žalovanou částku (ač se jedná ve skutečnosti o 3 nároky), přičemž nárok na náhradu škody tímto poprvé uplatnil. Soud s ohledem na právní názor proto v tomto rozsahu neprovedl dokazování pro nadbytečnost. 14. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti, další dokazování soud neprováděl pro nadbytečnost. 15. Soud tak uzavřel, že účastníci dne [datum] uzavřeli podnájemní smlouvu k bytu, který žalobkyně užívala až do vyklizení dne [datum] soudním exekutorem na základě rozsudku zdejšího soudu ze dne 22. 6. 2022, č. j. [číslo jednací]. Žalovaný se dne [datum] stal vlastníkem bytu a účastníci neuzavřeli žádnou další smlouvu k jeho užívání. Žalobkyně tak užívala tento byt v letech 2019 – 2022, kdy nájemné v místě čase obvyklé činilo částku 572 000 Kč, žalovaný uhradil za služby spojené s užíváním bytu 65 153,50 Kč, poplatky spojené s komunálním odpadem 9 438 Kč a vyklizení garáže v částce 9 438 Kč. Žalobkyně celkově uhradila 439 417 Kč. Žalovaný žalobkyni posílal vyúčtování za roky 2013 – 2020, když nejméně v letech 2018 – 2020 žalobkyni vyúčtoval pojištění, ač v předmětném období nebyl pojištěn. 16. Podle § 11 zákona, v domě s byty, kde užívací vztahy vznikly na základě jiných právních skutečností, než které jsou uvedeny v tomto zákoně, se řídí tyto vztahy přiměřeně ustanoveními tohoto zákona. 17. Podle § 13 odst. 1 zákona, jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Podle odst. 2 Výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě