35 C 150/2023-16 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že dne 23. 12. 2005 byla uzavřena mezi jeho předchůdcem společností [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) a žalovaným smlouva o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky. Žalovaný se tyto prostředky zavázal vrátit spolu s úrokem 25,08 % ročně a poplatky. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh neuhradil, došlo dne 18. 6. 2021 k ukončení smlouvy a zesplatnění celého dluhu. K tomuto datu žalovaný dlužil částku 119 995,36 Kč na jistině a částku 7 740,50 Kč na úrocích z prodlení. Svou aktivní legitimaci dovozoval žalobce od smlouvy o prodeji části podniku ze dne 30. 9. 2010, díky které se pohledávka stala součástí společnosti [právnická osoba] (dále jen„ banka“), a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 4. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud po provedeném dokazování má za prokázané, že věřitel a žalovaný dne 23. 12. 2005 uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky v celkové výši 150 000 Kč. Žalovaný se tyto prostředky zavázal vrátit spolu s úrokem 25,08 % ročně (prokázáno smlouvou o úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami, sazebníkem a výpisem). Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh neuhradil, došlo dne 18. 6. 2021 k ukončení smlouvy a zesplatnění celého dluhu. K tomuto datu žalovaný dlužil částku 119 995,36 Kč na jistině a částku 7 740,50 Kč na úrocích z prodlení (prokázáno upomínkou ze dne 19. 6. 2021 a výpisem). Žalobce nabyl s ohledem na smlouvu o prodeji části podniku ze dne 30. 9. 2010, díky které se pohledávka stala součástí banky, a smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 13. 4. 2022 (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o postoupení pohledávek včetně příloh a seznamu a oznámením o postoupení pohledávek). Žalovaný přes výzvu dluh neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou). 4. Podle § 3028 odst. 3 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 5. Podle § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 519/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho částí (§ 476), smlouvy o nájmu podniku (§ 488b), zástavní právo k obchodnímu podílu (§ 117a), smlouvy o úvěru (§ 497), smlouvy o kontrolní činnosti (§ 591), smlouvy zasílatelské (§ 601), smlouvy o provozu dopravního prostředku (§ 638), smlouvy o tichém společenství (§ 673), smlouvy o otevření akreditivu (§ 682), smlouvy o inkasu (§ 692), smlouvy o bankovním uložení věci (§ 700), smlouvy o běžném účtu (§ 708) a smlouvy o vkladovém účtu (§ 716). 6. Podle § 497 obch. zák., smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 168 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“), dostal-li se spotřebitel do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí se namísto příslušných ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, pokud jsou s tímto zákonem v rozporu, ustanovení § 122 až 124 a § 132, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí jeho účinnosti. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle čl. II. odst. 1 zákona č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti dne 24. 4. 2020, dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 10. Podle § 122 odst. 4 zákona, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 11. Soud posoudil žalovaný nárok a uzavřel, že věřitel s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru dle § 497 a násl. obch. zák., přičemž s ohledem na to, že předmětný nárok je odloženou platbou ve smyslu k § 2 zákona a že se žalovaný dostal do prodlení s plněním povinností z této smlouvy po nabytí účinnosti zákona 186/2020 Sb., dopadá na danou věc zákon, a to s ohledem na čl. II odst. 1 zákona č. 186/2020 Sb. ve znění platném a účinném k dnešnímu dni. 12. Platnost smlouvy je proto potřeba posoudit podle předpisů platných a účinných ke dni jejího vzniku, avšak maximální výši úroků a úroků z prodlení je třeba stanovit v aktuálním znění § 122 zákona. 13. Sledováno touto optikou uzavřel soud, že žalobci jako právnímu nástupci banky vznikl nárok na uhrazení nesplacené jistiny, úroku z prodlení dle § 369 obch. zák., ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., a smluvního úroku, který však počínaje 91. dnem prodlení nesmí překročit hodnotu danou § 122 odst. 4 zákona. 14. Soud za této situace žalobci přiznal dlužnou jistinu, úrok z prodlení ode dne 23. 4. 2022, sjednaný úrok do dne 17. 9. 2022, a maximální přípustný úrok vzniklý po tomto datu a uložil žalovanému tyto prostředky žalobci uhradit (výrok I. rozsudku) ve lhůtě dle § 160 o. s. ř. 15. Soud následně zamítl žalobci nárok na úrok, který převyšoval limit daný § 122 odst. 4 zákona (výrok II. rozsudku). 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení v principu zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 38 740,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 119 995,36 Kč sestávající z částky 5 900 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 950 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 050 Kč ve výši 5 890,50 Kč.