35 C 16/2023-17 — Okresní soud Praha-východ

Žalobce se předmětné částky domáhal s tím, že účastníci dne 8. 9. 2018 uzavřeli smlouvu o vysokoškolském studiu, na základě které se žalovaná zavázala žalobci hradit studijní a administrativní poplatky spojené se studiem 60 000 Kč za rok, a to i v případě nepokračování ve studiu po provedeném zápisu. Žalovaná ke dni 16. 2. 2022 studium ukončila, přičemž žalobci neuhradila poplatky v celkové výši 45 000 Kč a tento dluh uznala, co do důvodu a výše. Žalovaná z předmětného dluhu uhradila toliko částku 3 750 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 8. 9. 2018 uzavřeli smlouvu o vysokoškolském studiu, na základě které se žalovaná zavázala žalobci hradit studijní a administrativní poplatky spojené se studiem 60 000 Kč za rok, a to i v případě nepokračování ve studiu po provedeném zápisu (prokázáno prohlášením studenta, vyrozuměním o splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu a studijním a zkušebním řádem). Žalovaná byla zapsána ke studiu na rok 2021 /2022 (prokázáno studijním a zkušebním řádem a vyrozuměním o prodloužení studia). Žalovaná ke dni 16. 2. 2022 studium ukončila (prokázáno dopisem žalobkyně ze dne 15. 3. 2022), přičemž žalobci neuhradila poplatky v celkové výši 45 000 Kč, přičemž tento dluh uznala, co do důvodu a výše dne 17. 3. 2022. Strany se též dohodly, že dluh bude hrazen ve splátkách, přičemž nesplacením jediné splátky dojde k automatickému zesplatnění celého dluhu (prokázáno dohodou o plnění dluhu ve splátkách, dopisem žalobce ze dne 15. 3. 2022 a nařízením rektora 09/2013). Žalovaná přes výzvu (prokázáno předžalobní výzvou) nic nad rámec v žalobě uvedeném žalobci neuhradila. Po právní stránce soud spor hodnotil tak, že strany uzavřely smlouvu o vysokoškolském studiu dle § 1746 odst. 2 o. z., za podmínek zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Žalobce jakožto soukromá vysoká škola je financována dle § 40 citovaného zákona, tedy mimo jiné i prostřednictvím smluvních poplatků svými studenty. Žalovaná se zavázala uhradit žalobci poplatky spojené se studiem, přičemž ve smyslu § 2053 uznala svůj dluh, co do důvodu a výše. Soud proto má za to, že uvedený dluh k tomuto datu existoval a nadále existuje. Soud za této situace žalobci v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované dlužné poplatky žalobci uhradit, a to ve lhůtě dle § 160 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 828 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 650 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 250 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť žalobce u zdejšího soudu podává větší množství žalob na ustálených vzorech (vizte např. řízení pod sp. zn. 7 C 244/2022, 22 C 254/2022 a 22 C 427/2022).