35 C 176/2023-24 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že účastníci dne 30. 7. 2020 uzavřeli smlouvu o dílo, na základě které se žalovaný zavázal provést rekonstrukci bytové jednotky na adrese [adresa]. Žalobce poskytl žalovanému zálohu ve výši 210 000 Kč. Žalovaný však dílo nedokončil, takže jej za něj musel dokončit jiný subjekt. Žalovanému tak vznikl přeplatek v částce 97 448 Kč, který se zavázal vrátit tak, že dne 20. 11. 2020 bude splacena částka 45 000 Kč, dne 20. 12. 2020 částka 25 000 Kč a dne 20. 1. 2021 částka 25 000 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný uhradil pouze dne 21. 9. 2020 částku 5 000 Kč, jinak ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 30. 7. 2020 uzavřeli účastníci smlouvu o dílo, na základě které se žalovaný zavázal provést rekonstrukci bytové jednotky na adrese [adresa] (prokázáno smlouvou o dílo). Žalobce poskytl žalovanému zálohu. Žalovaný však dílo nedokončil, smluvní vztah byl mezi účastníky ukončen a žalovanému vznikl přeplatek na poskytnutých zálohách 97 448 Kč, který uznal co do důvodu a výše a zavázal se jej vrátit tak, že dne 20. 11. 2020 bude splacena částka 45 000 Kč, dne 20. 12. 2020 částka 25 000 Kč a dne 20. 1. 2021 částka 25 000 Kč. Strany si při tom dohodly, že v případě prodlení delším než 3 dny se 4. dne stává dluh celý splatný (prokázáno uznáním dluhu). Žalovaný přes výzvu nad rámec uvedený žalobcem ničeho neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou). 5. Z dalších předložených důkazů nezjistil soud žádné relevantní skutečnosti. 6. Podle § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Po právní stránce hodnotil soud vztah účastníků jako vztah z titulu smlouvy o dílo (§ 2586 a násl. o. z.), která zanikla. Žalobci tak dle § 2991 a násl. o. z. vznikl nárok na vrácení přeplatku v celkové výši 97 448 Kč, přičemž si strany neujednaly nic o termínu vrácení částky 2 448 Kč. Ty byly vráceny platbou v částce 5 000 Kč. Ve zbytku je třeba započíst tuto platbu na splátku 45 000 Kč. Vzhledem k tomu, že do dne 20. 11. 2020 žalovaný zbytek splátky neuhradil, stal se tento splatným a žalovaný se dostal do prodlení. Soud proto žalobci přiznal tuto částku poníženou o již zaplacenou část s úrokem z prodlení ode dne následujícího do zaplacení (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 8. Pokud jde o zbývající splátky 2 x 25 000 Kč, ty se s ohledem na znění dohody vtělené do uznání dluhu staly splatnými až 4. den prodlení, tedy dne 24. 11. 2020. Následujícího dne se pak žalovaný dostal do prodlení s uhrazením této částky. Soud proto žalobci přiznal celou jistinu a úrok z prodlení z částky 50 000 Kč, ale až od 25. 11. 2020 do zaplacení, neboť před tímto datem nebyl žalovaný v prodlení. 9. Soud následně zamítl úrok z prodlení z částky 50 000 Kč za období před tím, než se žalovaný dostal do prodlení. 10. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení v principu zcela úspěšný (míra neúspěchu byla marginální), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 208,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 623 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 92 448 Kč sestávající z částky 4 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 360 Kč ve výši 3 225,60 Kč.