35 C 177/2022-107 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětného plnění s tím, že dne [datum] byla mezi bankou ([právnická osoba]) a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 150 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s poplatky a úrokem 10,99 % ročně. Žalovaný načerpal předmětné peníze, avšak dluh nevrátil, takže banka dluh ke dni [datum] zesplatnila. Žalobce se proto domáhal uhrazení dlužné jistiny, poplatků, úroku za období od [datum] do zaplacení, který částečně kapitalizoval ke dni [datum], a zákonného úroku z prodlení za stejné období. Svou aktivní legitimaci dovozoval žalobce z toho, že banka na něj postoupila pohledávku dne [datum]. 2. Žalovaný namítl, že banka nezkoumala jeho schopnost dluh splnit, smlouva nebyla uzavřena řádně, když ji nepodepsal a nebyl seznámen se smluvní dokumentací. 3. Svou mezinárodní příslušnost stanovil soud dle čl. 4 nařízení Brusel I bis., když poslední známé bydliště žalovaného je na území České republiky. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne [datum] byla mezi bankou a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 150 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s poplatky a úrokem 10,99 % ročně (prokázáno smlouvou, ceníkem, obchodními podmínkami). Žalovanému byly předmětné prostředky poskytnuty, avšak žalovaný dluh nevrátil, takže ke dni zesplatnění dne [datum], které provedla banka dopisem, dluží na jistině 123 396,68 Kč a poplatcích částku 1 595 Kč (prokázáno výpisem, dopisem o zesplatnění). Žalovaný přes výzvy dluh do dnešního dne neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou včetně podacího archu). Předmětnou pohledávku banka postoupila dne [datum] na žalobce a informovala o tom žalovaného (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího archu). 5. [příjmení] zkoumala schopnost žalovaného dluh splnit, když vycházela z jeho bankovní historie, zkoumala žalovaného v registrech a zkoumala jeho příjem, který si řádně ověřila potvrzením zaměstnavatele (prokázáno mimořádným výpisem z účtu, protokolem o zkoumání, potvrzením o příjmu a sjetinou CBL). 6. Z jiných provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti. 7. Soud s ohledem na čl. 3 nařízení Řím I věc posoudil dle práva České republiky. 8. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). 9. Zatímco banka (a tedy i její právní nástupce) splnila všechny jí uložené povinnosti řádně a včas, žalovaný nikoliv. Žalobce tak v souladu se smlouvou jako nástupce banky požaduje uhrazení žalovaného dluhu, a to včetně poplatků, úroků a úroků z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. 10. Pokud opatrovník žalovaného namítl, že podpisy na uvedených listinách nejsou pravé a banka řádně neseznámila žalovaného se smluvní dokumentací, uzavřel soud, že tato námitka nebyla relevantní. K výslovnému dotazu soudu opatrovník uvedl, že nemá žádné konkrétní indicie, ze kterých by dovodil, že podpis žalovaného mu nepatří nebo že by nebyl seznámen s podklady. Jak konstatoval Ústavní soud České republiky, je obecným principem, že se má vycházet z pocitovosti jednání stran a toliko v situaci, kdy existuje konkrétní pochybnost o nepoctivosti jednání zúčastněného, lze přistoupit k takovýmto námitkám (vizte usnesení z [datum] sp. zn. II. ÚS 225/08). 11. Soud s ohledem na toto stanovisko nepřihlédl ke vznesené námitce, když se z obsahu spisu nepodává žádná okolnost svědčící pro pochybnost o poctivém jednání banky. 12. Podle § 122 odst. 4 zákona, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 13. Dle čl. II. odst. 1 zákona 186/2020 Sb., Dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 14. Soud toliko s ohledem na citovaná ustanovení zamítl žalobu v rozsahu úroku od 91. dne prodlení do zaplacení, když žalobce požadoval úrok převyšující limit § 122 odst. 4 zákona. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43 720 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 124 991,68 Kč sestávající z částky 6 100 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 000 Kč ve výši 6 720 Kč.