35 C 214/2022-166 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobci podali dne [datum] žalobu na ochranu osobnosti, kterou se domáhali poskytnutí morální satisfakce formou omluvy a vydání zákazu žalovanému opakovat a pokračovat v jednáních, kterých se měl dle žaloby dopouštět. Podáním ze dne [datum] žalobci vzali zpět žalobu v rozsahu zdržovacích nároků a nadále požadovali omluvy tak, jak jsou uvedeny ve výroku tohoto rozsudku. 2. Soud usnesením ze dne 6. 10. 2022, č. j. 35 C 124/2022-100, řízení částečně zastavil a připustil změnu žaloby. 3. Žalobci se nadále domáhali omluv, jak jsou uvedeny shora s tím, že žalovaný se vůči nim dopustil 4 zásahů do jejich osobnostních práv, a to 1) gesty, 2) stresováním hlukem, 3) dehonestováním plakáty a 4) označením wifi sítě. 4. Žalovaný navrhl úplné zamítnutí žaloby. 5. Pokud jde o první zásah, žalobci tvrdili, že žalovaný vůči nim užívá vulgární gesta, a to gesto tzv. V-sign, které znamená„ jdi do prdele“ nebo„ polib mi prdel“, případně gesto zdviženého prostředníčku. Tato gesta žalovaný pravidelně ukazuje do kamerového systému na domě žalobců a dále tato gesta směřuje i vůči žalobcům samotným, a to i v přítomnosti jejich dětí. Žalobci za toto jednání požadovali písemnou omluvu. 6. Žalovaný zpochybňoval své tvrzené chování. Tvrdil, že vůči žalobcům žádná vulgární gesta nečiní, maximálně žalobce gesty zdraví. Ve vztahu ke kamerovému systému pak uvedl, že tento systém je umístěn na domě nelegálně a veškeré důkazy, které jím jsou pořízeny, jsou tak důkazy nezákonné, neboť zasahují do osobnostních práv jeho, jeho manželky a dalších osob. 7. Pokud jde o druhý zásah, žalobci tvrdili, že žalovaný vědomě a se zlým úmyslem bouchá nějakým nástrojem (pravděpodobně železnou tyčí) do společného dřevěného oplocení a nějakou železnou trubku pouští na zem, aby to vyvolalo kovový zvuk. Těmito zvuky pak se snaží znepříjemnit život žalobcům a děsit je. 8. Žalovaný uvedené jednání popřel v tom směru, že se rozhodně žádného takového jednání nedopouští v úmyslu děsit žalobce. Připustil, že po stavbě plotu, který je dle jeho názoru černou stavbou, na něj bušil, ale vždy jako reakci na nevhodné chování žalobců, kteří například opakovaně ve smyčkách pouští písničky (např. píseň„ Hlupáku najdu tě“) a dále umístili zvonkohru ve směru k žalovanému, která hraje celé dny a jej rozčiluje. Další zmíněné zvuky jsou pak výsledkem pracovní činnosti. Jednání žalovaného tak není zásahem do osobnostních práv žalobců. 9. Pokud jde o třetí jednání, tak se žalobce 1 domáhal ochrany, neboť žalovaný na sloupek plynové přípojky ve dnech uvedených ve výroku tohoto rozsudku neoprávněně vyvěsil 3 plakáty, ve kterých dehonestoval žalobce 1, když jej označil za škodnou, komolil jeho jméno a vydával se za něj, když se jeho jménem„ pyšnil“ zničením městské zeleně. Předmětné plakáty vidělo velké množství lidí, a to nejen sousedů a přátel žalobců, ale i lidí, kteří ulicí chodí na zastávku autobusu. Žalobci se proto domáhali omluvy nejen písemnou formou, ale i jejím zveřejněním v obecním zpravodaji. 10. Žalovaný připustil, že uvedené plakáty na sloupek vyvěsil a vysely tam v žalované době. Uvedl však, že se jednalo o přípustnou kritiku žalobce, který vědomě a úmyslně zničil zeleň, která před plotem žalovaného roste a o kterou se stará, házel před plynovod žalovaného sníh, takže jej zablokoval. Žalovaný měl proto za to, že plakáty umístil po právu. 11. Žalobci popřeli, že by poškozovali jakoukoliv zeleň. Navíc uvedli, že se jedná o městskou zeleň, o kterou se žalovaný toliko stará. 12. Pokud jde o poslední čtvrtý zásah, tvrdila strana žalující, že žalovaný pojmenoval svoji wifi síť zkomoleninou žalobcova jména, čímž toto jméno poškodil. Tato síť působila v okruhu asi 300 m od domu a byla veřejně viditelná. 13. Žalovaný nezpochybňoval, že tuto wifi síť provozoval, nicméně se jednalo o reakci na žalobcovu wifi síť, který ji pojmenoval [anonymizováno] (dále jen„ sporná síť“), tedy označil žalovaného (zkomoleninou jeho jména) jako estébáka. Žalovaný tak reagoval na praktiky žalobců. 14. Žalobci popřeli, že by sporná wifi síť byla jimi provozována. 15. Po skutkové stránce byly prokázány následující skutečnosti: 16. Žalobci obývají nemovitost v domě [adresa] a žalovaný obývá nemovitost [adresa] vše v ulici [ulice] [obec] Tyto pozemky spolu sousedí. Žalobci na svém domě umístili kamerový systém, kterým snímají svoje pozemky a alespoň z části zabírají veřejná prostranství. Účastníci mezi sebou mají sousedské spory (prokázáno shodnými tvrzením účastníků). Žalobci vyzvali žalovaného k poskytnutí zadostiučinění za tvrzené zásahy (prokázáno předžalobní výzvou), avšak bezvýsledně. Soud se následně zabýval jednotlivými incidenty. 17. Ve vztahu k vulgárním gestům předložili žalobci soudu k důkazu fotografie z kamerových záznamů. Tyto důkazy byly pro danou věc irelevantní, neboť s ohledem na právní názor se soud nezabýval otázkou, zda žalovaný činil do kamer jakákoliv gesta. Žalovaný ostatně některá tato gesta připustil. 18. Soud ve vztahu ke gestům vyslechl toliko účastníky řízení. Žalobci při tom shodně vypovídali, že žalovaný vůči nim dělal vulgární gesta, kdy dokonce je na ně upozornila jejich nezletilá dcera. Jednalo se o zdvižený prostředníček a zdvižený prostředníček a ukazováček. Účastníci nebyli schopni říci, kdy přesně se tak stalo, uvedli pouze jednotlivá období. Žalovaný ve své výpovědi sice připustil, že vůči žalobcům gestikuloval, tvrdil však, že vždy šlo o pozdrav, nikdy ne vulgární gesta. 19. Soud konstatuje, že z účastnických výslechů nemůže učinit dostatečně určité závěry. Je totiž zvláštní, že žalobci tvrdili konkrétní data, kdy se něco takového mělo dít, v samotné žalobě, ale následně ve svých výpovědích obecně uváděli období. Při tom však neměli jiných důkazů, ze kterých by data těchto jednání mohli vyčíst. Takovýto rozpor v konkrétnostech tvrzení a výpovědí jejich výpověď činí nedůvěryhodnou. Soud tak uzavřel, že žalobci, ač byli poučeni, neunesli břemeno důkazní, a tedy z hlediska soudu žalovaný nečinil vůči žalobcům žádná nevhodná gesta. 20. Soud tak má prokázáno, že žalovaný ve vztahu k žalobcům opakovaně gestikuloval, nicméně nikdy ne vulgárním způsobem. 21. Soud se následně zabýval hlukem, který vydával žalovaný údajnými údery do plotu a úmyslným upouštěním tyče na zem. 22. Soud v tomto směru provedl k důkazu videozáznamy, z nichž bylo nepochybně prokázáno, že se v oblasti opakovaně ozývají rytmické duté rány, případně zvuk pádu kovového předmětu na zem. Toliko z jediné nahrávky je zřejmé, že tyto zvuky vydává žalovaný (z videa je zřejmé, že žena, která nebyla účastníkem řízení, ale byla na pozemku žalobců, oslovuje žalovaného přes plot, zda se mu něco neděje, když vydává takové rány). Pokud žalovaný namítá, že tyto nahrávky byly pořízeny nezákonně, není tato námitka případná. Kamery, ze kterých tyto skutečnosti byly zjištěny, nahrávají výhradně pozemek žalobců a nesnímají zvuky natolik citlivě, že by zachycovaly rodinný život sousedů. Předmětné nahrávky úderů tak nezasahují do osobnostních práv žalovaného. 23. Na druhou stranu žalovaný předložil nahrávky, ze kterých je zřejmé, že žalobci ve směru k žalovanému mají zvonek, který cinká ve větru. Dále žalobci v několika případech směřovali k žalovanému rádio a pouštěli písničku„ Hlupáku, najdu Tě“, a to jak ve dne, tak po setmění. 24. Soud se však s ohledem na svůj právní názor tímto zásahem dále nezabýval. 25. Třetím útokem bylo vylepování plakátů na sloupek hlavního uzávěru plynu. Ze shodných tvrzení účastníků, předmětných plakátů a záznamů kamery bylo prokázáno, že žalovaný v inkriminovaném období předmětné plakáty vyvěsil a ponechal je tam. Tomu ostatně též odpovídaly účastnické výpovědi všech účastníků. 26. Žalovaný k předmětnému incidentu předložil fotografie. Z nich je zřejmé, že před plotem žalovaného je udržovaná zeleň, kterou v rozsahu před sloupkem plynového rozvodu někdo ostříhal. Před tím však část předmětného živého plotu zežloutla. Z předložených fotografií bylo též prokázáno, že žalobci vedle tohoto plotu umisťují popelnici a i o plot opírají nějaký odpad. Z fotografií však není zřejmé, že by tento odpad mohl výrazně poškodit plot, neboť jde o prázdné kartonové krabice a vyhozený vánoční stromek. 27. Žalovaný též předložil fotografii, na které je vidět ostříhaná zeleň podobná té, která roste před plotem, v popelnici na bioodpad žalobců. Nelze z ní však zjistit, zda se jedná o tu samou zeleň, nebo nikoliv. 28. Předloženými fotografiemi a videozáznamem bylo dále prokázáno, že žalobce odhazuje sníh před předmětnou zeleň před sloupkem hlavního uzávěru plynu. Fotografiemi je však prokázáno, že k uzávěru plynu je se možné dostat od vstupu u branky žalobců (i když tak nejde učinit z místa, kde byla umístěna hromada sněhu). Je při tom zřejmé, že z důvodu umístění zeleně stejně není možné se ke sloupku přímo dostat a je nezbytné se přes zeleň natahovat, ať již rovně nebo ze strany. 29. Při účastnické výpovědi žalobci striktně popřeli, že by jakkoliv vědomě ničili zeleň, která je ostatně na pozemku obce a žalovanému vůbec nepatří. Vši