35 C 22/2023-37 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že dne 15. 10. 1993 uzavřel jeho předchůdce, společnost [právnická osoba] (dále jen„ banka“), s žalovaným smlouvu o sporožirovém účtu, na základě které pak dne 27. 2. 2022 banka a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru. Banka v rámci této smlouvy poskytla žalovanému úvěrový limit 70 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s úrokem 18,9 % ročně a s poplatky dle ceníku. Žalovaný se zavázal nepřekročit limit kontokorentu, což žalovaný porušil, takže banka převedla pohledávku na evidenční účet dne 1. 3. 2021, čímž se dluh stal celý splatným. Žalobce nabyl pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2021, přičemž k datu postoupení 1. 9. 2021 žalovaný dlužil na jistině částku 79 528,34 Kč, úroku 3 964,25 Kč a úroku z prodlení 3 242,86 Kč. Poté žalovaný ještě uhradil celkově částku 28 000 Kč, které byly započteny na příslušenství a částečně jistinu, takže ke dni 8. 6. 2022 žalovaný dlužil toliko jistinu 75 386,07 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, toliko s žalobcem navrhli schválení soudního smíru, který však soud usnesením ze dne 29. 3. 2023, č. j. 35 C 22/2023-28, neschválil pro rozpor se zákonem. 3. Žalobce poté vzal žalobu zpět, co do částky 6 000 Kč, neboť žalovaný po podání žaloby tuto splátku uhradil, a žalobce ji zcela započetl na úrok z prodlení do dne 20. 3. 2023 a ve zbytku na úrok, který kapitalizoval částkou 11 279,64 Kč. 4. Soud v tomto rozsahu řízení zastavil dle § 96 odst. 1 – 4 o. s. ř., když k tomu nepotřeboval souhlasu žalovaného (výrok I.). 5. Soud provedl dokazování listinami, které žalobce navrhl. Potřeba jiných důkazů nevyšla najevo a na základě těchto důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 6. Banka dne 15. 10. 1993 uzavřela s žalovaným smlouvu o sporožirovém účtu (prokázáno smlouvou o sporožirovém účtu), na základě které strany uzavřely dne 27. 2. 2022 smlouvu o úvěru (prokázáno smlouvou o poskytnutí úvěru včetně VOP). Banka v rámci této smlouvy poskytla žalovanému úvěrový limit 70 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal nepřekročit tento limit a vrátit poskytnuté prostředky spolu s úrokem 18,9 % ročně a s poplatky dle ceníku (prokázáno smlouvou o poskytnutí úvěru, sazebníkem a oznámením úrokových sazeb). Žalovaný překročil smluvně stanovený limit, takže banka celý dluh ke dni 1. 9. 2021 zesplatnila v částce jistiny 79 528,34 Kč, úroku 3 964,25 Kč a úroku z prodlení 3 242,86 Kč (prokázáno poslední výzvou před podáním žaloby a výpisem účtu). Žalobce nabyl předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2021 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně příloh a oznámením o postoupení pohledávek). Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu, přičemž žalovaný nad rámec tvrzený žalobcem ke dni rozhodnutí, ničeho neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou) 7. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost. 8. Podle § 3028 odst. 3 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 9. Podle § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 519/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho částí (§ 476), smlouvy o nájmu podniku (§ 488b), zástavní právo k obchodnímu podílu (§ 117a), smlouvy o úvěru (§ 497), smlouvy o kontrolní činnosti (§ 591), smlouvy zasílatelské (§ 601), smlouvy o provozu dopravního prostředku (§ 638), smlouvy o tichém společenství (§ 673), smlouvy o otevření akreditivu (§ 682), smlouvy o inkasu (§ 692), smlouvy o bankovním uložení věci (§ 700), smlouvy o běžném účtu (§ 708) a smlouvy o vkladovém účtu (§ 716). 10. Podle § 497 obch. zák., smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 168 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“), dostal-li se spotřebitel do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí se namísto příslušných ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, pokud jsou s tímto zákonem v rozporu, ustanovení § 122 až 124 a § 132, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí jeho účinnosti. 12. Podle § 2 odst. 1 zákona, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle čl. II. odst. 1 zákona č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti dne 24. 4. 2020, dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 14. Podle § 122 odst. 4 zákona, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 15. Soud posoudil žalovaný nárok a uzavřel, že banka s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dle § 497 a násl. obch. zák., přičemž s ohledem na to, že předmětný nárok je odloženou platbou ve smyslu k § 2 zákona a že se žalovaný dostal do prodlení s plněním povinností z této smlouvy po nabytí účinnosti zákona 186/2020 Sb., dopadá na danou věc zákon, a to s ohledem na čl. II odst. 1 zákona č. 186/2020 Sb. ve znění platném a účinném k dnešnímu dni. 16. Platnost smlouvy je proto potřeba posoudit podle předpisů platných a účinných ke dni jejího vzniku, avšak maximální výši úroků a úroků z prodlení je třeba stanovit v aktuálním znění § 122 zákona. 17. Sledováno touto optikou uzavřel soud, že žalobci jako právnímu nástupci vznikl nárok na uhrazení nesplacené jistiny, úroku z prodlení dle § 369 obch. zák., ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., a smluvního úroku, který však počínaje 91. dnem prodlení nesmí překročit hodnotu danou § 122 odst. 4 zákona. 18. Soud za této situace žalobci přiznal dlužnou jistinu, úrok z prodlení ode dne 21. 3. 2023 (před tímto datem byl zcela uhrazen), maximální přípustný úrok ke dni 20. 3. 2023, který soud kapitalizoval částkou 3 779,92 Kč, maximální přípustný úrok vzniklý po tomto datu a uložil žalovanému tyto prostředky žalobci uhradit (výrok II. rozsudku). 19. Soud následně zamítl žalobci nárok na úrok, který převyšoval limit daný § 122 odst. 4 zákona (výrok III. rozsudku). 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud (výrok IV. rozsudku) podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení v principu zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 505,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 016 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 75 386,07 Kč sestávající z částky 4 140 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 760 Kč ve výši 3 729,60 Kč. 21. Soud žalobci nepřiznal 1 úkon právní služby, a to podání návrhu na schválení smíru, když tento návrh byl rozporný se zákonem a nebylo možné jej proto schválit. Soud tak stanovil, že předmětný úkon byl neúčelný. 22. Soud při stanovení lhůty k plnění (výroku II. a IV. rozsudku) aplikoval § 160 o. s. ř., přičemž se odchýlil od běžné pariční lhůty k plnění a umožnil žalovanému dluh uhradit ve splátkách po 6 000 Kč, když strany se na těchto splátkách domluvily a nebyl tak důvod tomuto návrhu nevyhovět. Soud však podmínil hrazení ve splátkách ztrátou výhody splátek v případě, že žalovaný neuhradí byť jen jedinou splátku včas.