35 C 231/2023-17 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že žalovaná společně se společností [právnická osoba] uzavřela dne 12. 11. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 50 000 Kč, kterou měla vrátit dne 12. 11. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaná řádně nesplácela, byl dluh zesplatněn ke dni 12. 8. 2022. Žalobce jako právní nástupce původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021 požadoval uhrazení jistiny 50 000 Kč, smluvního úroku 8 809,75 Kč, smluvní pokuty 165,35 Kč a zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti jistiny, tedy ode dne 13. 8. 2022. 2. Soud konstatuje, že ve formuláři návrhu na vydání platebního rozkazu byla zjevná chyba spočívající v kolonce počátku požadovaného úroku z prodlení na den 24. 11. 2024, když však z textu návrhu bylo zjevné, že počátek úroku z prodlení požaduje žalobce již od 13. 8. 2022. Vzhledem k tomu, že datum v kolonce je datum budoucí, uzavřel soud, že žalobce učinil při vyplňování formuláře zjevnou chybu. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaná společně se společností [právnická osoba] uzavřela dne 12. 11. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 50 000 Kč, která měla být vrácena dne 12. 11. 2024 (prokázáno verifikační platbou, smlouvou, smlouvou o prodloužení, potvrzením o odešlé platbě). Vzhledem k tomu, že žalovaná řádně nesplácela, byl dluh zesplatněn ke dni 12. 8. 2022. Žalobce jako právní nástupce původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně oznámení o postoupení pohledávek). Žalovaná přes výzvu ničeho neuhradila (prokázáno předžalobní výzvou). 5. Žalobce tvrdil, že jeho předchůdce zkoumal schopnost žalované dluh splnit. K tomu však nepředložil jediný důkaz, k jednání nedorazil, takže nemohl být poučen dle § 118a o. s. ř. 6. Soud tak uzavřel, že žalobce (jeho předchůdce) nezkoumal schopnost žalované dluh splnit. 7. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda věřitel zkoumal schopnost žalované dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C - 679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018). 8. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce ani jeho předchůdce nezkoumali schopnost žalované dluh splnit, uzavřel soud, že předmětná smlouva je absolutně neplatná a přiznal žalobci jako nástupci původního věřitele nárok na vrácení jistiny za titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z., a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. 10. Následně soud zamítl žalobu v rozsahu, ve které se žalobce domáhal neplatně sjednaných úroků a pokuty, a to včetně příslušenství. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 008,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 360 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 58 975,10 Kč sestávající z částky 3 460 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 280 Kč ve výši 2 368,80 Kč.